Poslední nápad je toho důkazem. Ministr sdělil, že chce od poloviny září zřídit funkci ombudsmana, který má řešit problematiku šikany a prověřovat stížnosti, které přicházejí ze škol.

Podle ministra už na to nestačí Česká školní inspekce.  Ombudsman bude navíc poradním orgánem pro žáky, studenty, rodiče i pedagogy.  Bude tak suplovat povinnosti ministerstva i České školní inspekce – a to na půl úvazku. Aby toho nebylo málo, má také plnit roli mediátora mezi ministerstvem, vzdělávacími zařízeními a veřejností.

Roli mediátora bych osobně uvítala. Některé nápady pana ministra by skutečně potřebovaly vysvětlení.

Například právě zřízení instituce ombudsmana. Poslední v dlouhé řadě svěžích nápadů ministra. V České republice kromě veřejného ochránce práv, jehož role je definována zákonem, zřizují tuto funkci zcela opodstatněně také velké společnosti, např. banky, nemocnice či university. Ombudsman slouží jako pojistka proti silové pozici dané instituce. Je v zájmu firem nenechat rozhořet konflikty či bujet křivdy na vlastních zaměstnancích, studentech či zákaznících.

Co ale bude řešit ombudsman na půl úvazku na ministerstvu školství? To, na co ministr a 900 zaměstnanců MŠMT už kapacitně nestačí? S jakým aparátem a jakými pravomocemi? Nebo bude ombudsman řešit stížnosti na ministra a problémy na ministerstvu?

Firemní ombudsman má svoji logiku, vážnost, přispívá k řešení kolizí a jejich předcházení. Má jasně stanovené pravomoci a povinnosti. Ombudsman pro celý sektor školství je nesmyslná funkce, protože ji nelze dostát.

Za polovičního ombudsmana si ministr vybral svého předchůdce Eduarda Zemana. Pokud má pan exministr Zeman trochu soudnosti a cti v těle, své rozhodnutí přijmout trapnou trafiku, navíc trapně obhajovanou, nakonec přehodnotí a funkci odmítne.

Sociální demokracie nám svými kroky dokazuje, že transparentnost a racionální politika není jejím programem.