Bezpečnostní hrozby
Svět se lidem vždy jeví jako klubko různorodých rizik a hrozeb. Proto se snaží do něj vnést pořádek, který je fakticky totožný s předvídatelností a tím i s bezpečností. Pořádek není nikdy trvalý a musí se neustále a nákladně udržovat. Také proto se každá společnost vždy nachází někde mezi rozkvětem a zánikem. Některé zdroje ohrožení jsou neovlivnitelné, některé přicházejí zvenčí, některé zevnitř a za některé mohou i špatná rozhodnutí vlastní vlády.
Vedle tradičních existují i moderní ohrožení, jako hospodářská agrese, průmyslové či ekologické havárie nebo sabotáže. Zároveň se moderní společnost vyznačuje zaměřením (a to nejenom v hospodářství) na co nejúspornější provoz a je vysoce provázaná. Důsledkem je riziko řetězení krizí.
A proto si bezpečnost musíme představit jako produkt vysoce proorganizované pásové výroby. Jedna porucha kdekoliv způsobí obtíže jinde a může vést dokonce k zastavení celého pásu anebo i dalších na něm závislých pásů. Produkt jménem bezpečnost pak nelze dodávat vůbec, nebo ne v požadované kvalitě.
Zároveň je velmi obtížné určit to, jaké hrozby a v jakém pořadí existují. Po právu se říká, že se vždy připravujeme na minulou válku. Jinými slovy to znamená, že politici jsou mnohdy zaskočeni něčím nečekaným. Proto je vyčíslení možných ohrožení vždy velmi dlouhá listina, na níž je možná jedna trefa a zbytek je zbytečný. Myslím tím to, že by bylo zároveň beznadějné a nezodpovědné zaměřit bezpečnostní politiku (na kterou nikdy není dost prostředků) podle vzoru „od všeho trochu“. Jak z tohoto rozporu ven?
Realistická bezpečnostní politika
Je tedy lepší začít hledat u nás samotných slabá místa naší obrany vůbec. Tento přístup odpovídá politické metodě Realistů. Ta totiž, na základě pravidla 20/80, hledá ty nejvlivnější veličiny. To znamená, že i v případě bezpečnosti hledáme:
- důležité - měřeno podle našich hodnot a priorit,
- proveditelné - měřeno tím, je-li to v našich silách a
- rychle uskutečnitelné - z hlediska dnes žijících generací.
V textu kolegy Hynka je definice naší bezpečnosti dána členstvím v NATO, investicemi do naší armády a ochotou lidí bránit svou vlast. Společný jmenovatel bezpečnostně-politického myšlení je snaha zvýšit vlastní obranyschopnost. V případě NATO to znamená, že budeme konečně investovat do obrany tolik, kolik jsme se zavázali. V případě investic do naší armády nastiňuje ideální cíl kolega Kofroň.
Upozorňuje na to, že se naše armáda hodí spíše jen do dobrého počasí a popisuje kontury toho, jak by se měla vyvíjet, aby obstála i ve středně a dlouhodobě představitelných konfliktních situacích. A konečně třetí pilíř naší bezpečnosti je zvýšení připravenosti občanů bránit svou vlast. Součástí tohoto úsilí je zavedení tříměsíčního povinného vojenského výcviku pro mladé muže a dobrovolně i pro ženy.
Do oblasti zvýšení vlastní obranyschopnosti patří také, před chvílí zmíněné, hledání slabých míst naší obrany. Krátce nastíním dva příklady. Co nejúspornější organizace a fungování společnosti vede k tomu, že chybí náhradní systémy, které by v případě poruch umožnily udržení základních funkcí. Na co nejúspornější provoz nastavená západní společnost často ohrožuje sama sebe (výpadek proudu, průmyslové havárie apod.).
Musíme se opět naučit prát se
Další výrazná slabina obrany moderních západních společností je nedostatečná vůle a schopnosti k obraně. V jedné zprávě o událostech na Silvestra roku 2015 v Kolíně nad Rýnem byla zmínka i o tom, že si němečtí muži právě ve srovnání s muži ze třetího světa odvykli prát se. Jistě by bylo užitečné, kdyby se co nejvíce mužů naučilo jednat pod vojenským velením a byli schopni pomáhat při udržení, nebo obnovení pořádku. Hledáme-li tedy něco, co může fungovat v naší režii a je rychle k dispozici, tak k tomu nesporně patří snaha o posílení aktivních záloh.
Dr. habil. Petr Robejšek zakladatel a mentor
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
