Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, když člověk sledoval česká média, výroky, ať je to od různých politiků nebo v hospodě, tak jsem někdy nabyl dojem, že zajisté mezi Kaplicí a Budějovicemi je uprchlický tábor zvící 200 tisíc běženců a u Znojma dalších 300 tisíc a někde před Břeclaví na rakouské straně číhají ozbrojenci islámského státu. Upozorňuji na jednu věc, a to je moje životní zkušenost. Nejhorší rádce v jakékoliv situaci, a přiznávám, že dnešní situace je vážná a svízelná, je strach. Strach před uprchlíky, strach před azylanty, strach před cizím elementem u nás v české kotlině. Velice bych vás prosil, abychom v této, ano, připouštím, velmi vážné situaci, zachovali střízlivý postup. Každá generace poslední (?) doby čelila velké výzvě. Naši dědové čelili výzvě národního socialismu, čili nacismu, naši otcové čelili výzvě komunistické totality a my dneska snad bude výzva pro naši generaci, čelíme výzvě této migraci po celém světě. Pan ministr zahraničí právem poznamenal, že postrádá už dlouho evropskou migrační strategii. Ale vytvořili jsme si vlastní českou? Mně tato už dávno chybí. Několikrát už jsem dokonce tady ve Sněmovně o tom mluvil, že tohle je nejnutnější, abychom si vytvořili vlastní přístup k migraci. Že migrace bude a jak právem řekl pan ministr zahraničí a ostatní ministři, tento problém bude trvat léta letoucí, ba desetiletí. A nevyřešíme jej zákazy. Musíme opravdu k tomu přistoupit se strategií, jak s tímto problémem zacházet. A nemyslet si, že můžeme řešení odsunout na Evropu. Musíme sami najít naši strategii. Musíme sami najít řešení, které se bude naší země týkat.