Dnes již nemám tolik informací z dění v naší armádě, ale informace z Velitelského shromáždění k vyhodnocení výcvikového roku 2017 mě moc nepovzbudily. Jediné s čím souhlasím je skutečnost, že naši vojáci nám v zahraničních misích ostudu nedělají, právě naopak jsou výkladní skříní naší armády. Rozhodně však politické deklarace, které pronesli paní ministryně obrany či předseda vlády obranyschopnost naší země nezvýší.

Paní ministryně hovoří o tom, že Armáda ČR je jednou z nejkvalitnějších armád. Nevím, kolik vojenských jednotek viděla, ale pokud můžeme být na něco hrdí, tak na profesionální vojáky. Těm totiž často scházejí základní věci výstroje a výzbroje. A když jedou do zahraničí, tak si za své raději kupují bojové doplňky sami. O tom, že modernizace naší armády jde velmi pomalu, hovořila i paní ministryně, ale otázkou je, zda přehodnotí základní priority armády. Rozhodně však nezachrání přešlapování na místě, kterého se dopustil její předchůdce. A opravdu to není pouze o finančním rámci, jako spíše o plánování a dodržování plánu.

Vzpomínám si, že jsem kritizoval Koncepci výstavby Armády České republiky, která nebyla důkladně projednána v garančním výboru před schválením vládou. Posléze se ukázalo, že vlastně neplatí a to nejen proto, že schází 65 miliard korun n potřebné dlouhodobé modernizační programy. KVAČR přestal platit, protože se najednou změnily priority pro jednotlivé vojenské akvizice. To přece odporuje základům dlouhodobého a střednědobého plánování, a to nejen v naší armádě.