Prezident Zeman vyzval, aby se konečně svět postavil Islámskému státu. Řekl: »Chybí nám dosud odvaha. A stále podléháme tomu, čemu se ve třicátých letech říkalo appeasement.« Islámský stát, často podceňovaný, má obdobnou povahu, jako mělo nacistické Německo ve třicátých letech. Do mezinárodních sil rychlého nasazení, pokud by vůbec byly vytvořeny, by měli však vyslat své síly, pokud možno, všichni stálí členové Rady bezpečnosti. Je to jejich povinnost plynoucí ze zakládacích listin OSN.

Že má, podle mne, prezident pravdu, je zřejmé z toho, co řekl ministr zahraničí Zaorálek, že totiž nesouhlasí se sjednocenou ozbrojenou akcí proti teroristům. Proti radikální islámské ideologii by měli, podle Zaorálka, zasáhnout především muslimové. To jsou slova náramně opatrnická. Je to politika ustupování agresivním stranám. A nemusíme si asi říkat, že Islámský stát takovým je. Generál Šedivý si v televizní diskusi nemyslel, že návrh prezidenta je reálný, ale z jiného důvodu: Nedohodnou se (státy RB OSN), protože samy mají na svých územích muslimský živel a budou mít obavu z muslimských odvetných akcí a povstání. To je další příklad ustupování agresivním stranám!

Další generála Šedivého perličkou je, že ho zaráží, proč by se operace proti islamistům měli zúčastnit jen stálí členové Rady bezpečnosti OSN a proč ne i další státy. To řekl, a ptám se: Probůh, proč tito lidé nepřemýšlejí (nebo oficiálně nemohou o tomto tématu veřejně přemýšlet)? Každý ze stálých členů RB OSN má spolupracující (na nich závislé) státy. Dosavadní jakási zhruba padesátičlenná protidžihádistická koalice je spíše komediální spolek. Nasazují celkem bezvýznamný počet letadel. Tahounem jsou USA v rámci pokusu o nápravu více než desetiletých vojenských a politických chyb, které vedly k zesílení džihádistů v oblasti.