Vážený pane prezidente, pane předsedo, pane kandidáte, kolegyně, kolegové, v minulosti jsem tu dvakrát vystoupil na podporu kandidátů do Ústavního soudu, kteří byli v diskusi zpochybňováni, zastal jsem se jich. Dnes je má role opačná.
Nejdříve bych rád reagoval na tři věci, které zazněly v úvodním projevu pana prezidenta.
Vítáte konsolidační balíček, který vláda protlačila Sněmovnou?Anketa
Zaprvé – citoval tady soudní špičky, které se domnívají, že je ohrožena soudcovská nezávislost. Myslím si, že tady těch argumentů už bylo opravdu moc. Myslím si, že soudcovská moc a soudci mají v ČR naprosto privilegované postavení, nezpochybnitelné. Můžou se podívat po ostatních zemích Evropy, kde je to mnohem a mnohem horší.
Tady nemáte ani náznak něčeho, že by kdokoliv zpochybňoval nezávislost soudní justice. A přijde mi, že špičky soudní justice už toho zneužívají. Historicky chcete, aby se soudci vzdělávali – zasahování do nezávislosti justice. Chcete, aby soudci soucítili s ostatními státními zaměstnanci a nezvyšovali si platy – zasahování do nezávislosti justice. Diskutujete o kandidátovi na ústavního soudce – zasahování do nezávislosti soudní justice. Já myslím, že už toho bylo dost. A opravdu bych soudní špičky vyzval, aby byly nohama na zemi a aby taky přišly s nějakou pokorou. Myslím, že to působí už kontraproduktivně.
Zadruhé pan prezident položil, asi řečnickou, otázku, jestli to naše rozhodování a ta naše diskuse je nějaký vzkaz? Chtěl bych pana prezidenta ujistit, že všechno, do dělám, dělám podle Ústavy v tomto bodu podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. A nikomu žádný vzkaz neposílám. A byl bych nerad, kdyby mi to bylo podsouváno i samotným prezidentem republiky.
Za třetí padla tu otázka, proč se právě o jeho kandidátech vede diskuse? Na to můžu odpovědět. Já jsem tu dostatečně dlouho, abych zažil projednávání kandidátů i předchozích. A někteří z nich prostě byli tak špatní, že jsme se v klidu v kuloáru dohodli, že je nepodpoříme, žádnou diskusi jsme o tom nevedli a prostě jsme je nepodpořili. Pan prezident předkládá kandidáty kvalitní, a tudíž o nich diskusi vedeme, protože jsme velmi často rozpolceni v těch názorech. Někdo je pro, někdo proti. Ale to je přece legitimní? Já si myslím, že by to měl brát jako pochvalu, že na rozdíl od předchozího prezidenta umí předkládat kvalitní kandidáty, o kterých diskutujeme. Ten předchozí to moc neuměl. A teď k samotnému panu kandidátovi.
Já jsem v tom, co vám chci říct, a i o tom, jaké bude mé finální rozhodnutí, velmi, velmi přemýšlel, účastnil jsem se jednání ústavního výboru, s panem kandidátem jsem telefonicky asi tři čtvrtě hodiny diskutoval. Za mě velmi, velmi zajímavá diskuse. Nicméně pokud jde o věci, které se netýkají přímo výkonu jeho soudcovské profese – to, co tu zmínil kolega Canov nebo to, co bylo řečeno na ústavně-právním výboru a týkalo se jeho podnikání a jeho dalších aktivit – já bych tam k tomu měl drobnou výhradu, že mám za to, že právě soudci pro to své absolutně privilegované postavení by měli jít tím absolutním vzorem. A to, co je okolo společnosti s ručením omezeným pana kandidáta úplně není, že by nám šlo vzorem. Spíše mi to přijde trošku jako obcházení těch pravidel. Nicméně říkám na rovinu, že to věc by mě nevedla k rozhodnutí o tom, zda je, či není vhodný kandidát na ústavního soudce, protože si myslím, že je to – a budu mluvit za sebe – mimo rámec toho, co bych chtěl u kandidáta posuzovat. Opravdu tady souhlasím s tím, že jedna věc je diskuse, která se o kandidátech vede, která se vede v médiích mezi veřejností, tu nemůžeme nijak limitovat. Ta je naprosto legitimní a nelze se jí divit. Ale pak co ovlivňuje naše osobní rozhodování? Tam už určité limity jsou, byť nejsou dané psaným právem, nějak je cítím v hlavě. A tahle ta skutečnost by mě nevedla k tomu, že bych kandidátovi nedal hlas.
Mgr. Václav Láska
To, co je pro mě rozhodující, je jeho přístup k problematice náhrady škody způsobené státem při výkonu veřejné moci. Předpokládám, že to by byla jeho nejsilnější deviza, to, co by – to nejvíce důrazné, co by přinesl Ústavnímu soudu a v čem by byl schopen rozhodování Ústavního soudu ovlivnit, protože předpokládám, že tato problematika by mu byla svěřována jako člověku, který jí rozumí a který se na ni specializuje. Zase předestřu, jsem při uvažování o této problematice jsem vůbec nebral v potaz rozhodování pana kandidáta, jako soudce Nejvyššího soudu. Já jsem si sice jeho judikáty stáhnul. Zajímalo mě to, podíval jsem se na to. Přiznám se, že jsem tam nenašel z mé strany nic problematického. Ale i kdyby tam bylo něco problematického v kontextu toho, o čem budu mluvit dál, tak bych na to nebral zřetel, protože vnímám, jaký je rozdíl mezi soudcem obecného soudu, a soudcem Soudu ústavního. Ten prostě rozdíl tam je. A stejně tak nemám absolutně žádný problém s tím, že některá rozhodnutí pana kandidáta – a teď nevím, jestli přímo soudce zpravodaje, nebo když byl v Senátu a byl jiný soudce zpravodaj, zrušil Ústavní soud. S tím také nemám problém. Pokud tam soud nekonstatuje nezákonnost rozhodnutí soudce, ale pouze na to má jiný názor, tak je to v pořádku. Každému soudci prostě pro jiný právní názor se může rozsudek zrušit, neřku-li, že se znovu vracím k tomu, že Ústavní soud se často na věci dívá trošku z jiného úhlu pohledu než soudci soudů nalézacích. Ale s čím tedy já mám ten největší problém a s čím se já nemůžu srovnat, je v uvozovkách „ideologie“, ale v tom, řekněme, dobré slova smyslu, s jakou pan kandidát k té věci přistupuje. Já jsem asi malinko přeskočil. Já bych asi ještě chtěl říct, aby bylo úplně fér, a za to jako pan kandidát nemůže, ale problematika náhrady škody státu při výkonu veřejné moci zejména při neoprávněném trestném stíhání je v České republice naprosto žalostná. Naprosto žalostná. Trošku ad absurdum: český stát umí zničit život člověka nespravedlivým trestním stíháním, ale zásadně potom odmítá nahrazovat škodu. A příběh těch lidí, kteří si prožili pět šest osm deset let trestního stíhání, pak byli zproštěni a čekalo je další soudní řízení, při kterém oni měli to důkazní břemeno prokázat, jak jim bylo ublíženo, a způsob, jakým to vedou někteří soudci, v podstatě bylo v podstatě další trestní stíhání, je neakceptovatelný. Neakceptovatelný. A jsou to opravdu absurdity typu – dovolte mi jednu vzpomínku z mé praxe, kdy byl 4 roky stíhán policista, přišel o práci, pak byl zproštěn, ukázalo se, že to byla naprosto mizerná práce tehdejší inspekce Ministerstva vnitra. On chtěl náhradu škody. A zástupce Ministerstva spravedlnosti argumentoval, že policistovi žádná náhrada škody nepřísluší, protože je to policista. A k těm česká společnost nemá úctu, o čemž svědčí velké množství vtipů, které se o policistech vypráví.
Takovéto absurdity musí lidé, kteří se domáhají náhrady škody, snášet. Ale vracím se k tomu, že to není problém pana kandidáta. To jenom jsem chtěl dát v souvislosti s tím, o čem mluvím, vstup, a i kritiku toho, té problematiky, jako takové. A dovolte mi ještě říct, že to, že je to ta mizerné, může být z části odpovědnost nás zákonodárců, protože jsme nedali přesnější mantinely pro to, aby soudci rozhodovali, a je to opravdu na našem zamyšlení – tady bych apeloval i na pana ministra spravedlnosti, který už tady není, jestli by nebylo na čase tomu dát aspoň minimální mantinely, ale je to i rozhodování těch soudců. A tam opravdu v některých pozicích ta nelidskost, zejména soudců nalézacího soudu, prvoinstančního, je opravdu děsivá. A teď zpátky k panu kandidátovi. V kontextu toho, o čem jsem mluvil, tak se mě prostě hluboce dotýká to, jak on prezentuje ten svůj přístup k této problematice v rozhovorech, který dával po té, co se stal kandidátem. Na jednu stranu já respektuji a vážím si toho, že se za nic neschovává a ty svoje názory otevřeně říká, abychom se uměli rozhodnout, na druhé straně ten přístup, který má a který zjednoduším v to, že je třeba uvažovat o tom, že někdy prostě spravedlnosti nemůže být učiněno za dost, protože na to stát nemá, a že kdyby se nahrazovalo veškeré bezpráví, které stát způsobil, tak pak třeba nebude na školství nebo na vědu, to je sice názor řekněme legitimní, ale ne pro soudce Ústavního soudu. Právě na tom Ústavním soudu ta základní poučka – spravedlnost za každou cenu, za každou cenu! by měla být dominantní ideologií každého ústavního soudce. A tu já tady u pana kandidáta nevidím. A přestože si ho vážím, vážím si jeho praxe, toho, co jako soudce dokázal, a považuji ho za dobrého člověka, tak jsem se po dlouhém uvažování rozhodl mu svůj hlas nedat. Děkuji.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
