Děkuju pěkně za slovo, hezké odpoledne, dámy a pánové.

Já jsem k tématu vystupoval poměrně podrobně v prvních dnech projednávání, takže vás nechci strašit, ale tentokrát už tak dlouhý nebudu. Nebudu tak podrobný, nicméně, protože od té doby uběhlo několik dní a ta diskuse kolem fiskálního paktu byla poměrně bohatá, tak si dovolím už jenom shrnout své hlavní výhrady, proč si myslím, že bychom fiskální pakt, jak se této smlouvě zkráceně říká, přijímat neměli.

Tím prvním argumentem, proč bychom fiskální pakt přijímat neměli, je, že fiskální pakt Česká republika nijak nepotřebuje. Fiskální pakt, resp. jeho jednotlivá ustanovení, by se nás týkala případně až ve chvíli, kdy by Česká republika vstoupila do eurozóny. Druhá otázka je, jestli my tím bráníme, tím, že nejsme připojeni k fiskálnímu paktu, jestli my bráníme nebo komplikujeme život našim partnerům v Evropě, kteří se k fiskálnímu kompaktu připojili. Ani jim nebráníme v ničem, ani jim nekomplikujeme život. Náš nepodpis, naše nepřipojení se k fiskálnímu paktu nijak nemění jejich závazky nebo funkčnost té smlouvy, ke které se evropští partneři rozhodli přímo. Čili fiskální pakt nepotřebujeme, protože by pro nás byl platný až v době vstupu do eurozóny, a ani nekomplikujeme život stávajícím signatářům.

Druhý argument, proč si myslím, že bychom neměli o této smlouvě vůbec hlasovat, je fakt, že jde o poměrně vážnou mezinárodní smlouvu, která bude přijímána a je navrhována vládou bez důvěry. Já se tady v této chvíli divím třeba klubu TOP 09, který neopomine této vládě připomenout, že vláda bez důvěry při jakémkoliv vážnějším hlasování, při jakékoli vážnější politické věci a tématu, při přijímání takto závažné mezinárodní smlouvy to TOP 09 nevadí. Zvláštní.

Další argument, proč bychom fiskální pakt neměli přijímat, je ten, že není jen o lepším rozpočtovém hospodaření, jak by se mohlo z té diskuse zdát. Fiskální kompakt znamená pro ty země, které se k němu připojí, a které dodržují všechny ty jeho hlavy, i vzdání se jisté míry suverenity v oblasti hospodářské a zejména rozpočtové politiky. V okamžiku, kdy některé ty země nebudou plnit kritérium strukturálního deficitu, je tam zásah a i možnost ten stát zažalovat u Evropského soudu. Je tam povinnost koordinovat hospodářské reformy.