Vážené dámy, vážení pánové,
 
17. listopad se dvakrát nesmazatelně zapsal do dějin českého národa. Poprvé v roce 1939, podruhé o padesát let později v roce 1989. Vždy u toho byli studenti a vždy šlo o vystoupení proti totalitnímu systému.
  
17. listopad 1989 patří k nejšťastnějším dnům v mém životě. Bylo mi tehdy 25 let, stejně jako je dnes demokracii v naší zemi. Patřil jsem a patřím k těm, kteří se považují za vítěze listopadu 89.
 
Prožil jsem, věřím, že stejně jako naprostá většina Vás, šťastných 25 let. Mohl jsem a mohu si plnit své sny, mohl jsem a mohu si užívat svobody. Patřím k těm generacím, které dostaly svobodu na začátku svého profesního života a na začátku budování vlastní rodiny, na rozdíl od generace mých rodičů a prarodičů.
Záleželo jen na nás samotných, jak jsme šance žít ve svobodné společnosti využili.

Za těch 25 let se takřka změnil náš život.

- odešla okupační sovětská vojska,
- rozpadlo se Československo,
- Česká republika se stala suverénní a svobodnou evropskou zemí,
- Česká republika je dnes členem NATO,  členem Evropské unie a mnoha dalších mezinárodních institucí,
- máme svobodu slova, nezávislá média, svobodu pohybu a cestování,
- máme svobodu shromažďování,
- máme svobodu sdružování, existují desítky politických stran, tisíce občanských sdružení,
- máme demokratické a svobodné volby do parlamentu, zastupitelstva kraje a města.
  
Nejmladší generace už naštěstí neznají, ty starší si však určitě pamatují :