Další rozpočet bez ambice

Měla jsem tu  možnost poslední čtyři roky pozorovat, jak se každý rok tvoří státní rozpočet. A řeknu vám to na rovinu. Není to dobrý. Ačkoliv dochází ke snižování strukturálního deficitu, promarnili jsme obrovskou příležitost na klíčové změny. Slovy klasika - “neměli jsme na to koule”. Náš rozpočet tak zůstává tím obézním človíčkem , který přesto, že mu špičkoví dietologové naordinují změnu životního stylu, nenašel dost odvahy a odhodlání vrátit se do kondice. A to je ono. Nejde o čísla, o hádku, jestli tam víc nebo míň podle toho, který z ministrů je z jaké strany. Nejde o výčitky, která strana a kteří ministři víc ušetřili a kteří naopak víc utrácí… Jde o tu změnu, začít dělat věci jinak. A ne, fakt nepomůže každému přihodit peníze a snížit daně. Ani blábolit o seškrtání bilionů korun u zbytečných dotací “politickým neziskovkám”. Je tu i třetí, lepší a zodpovědnější cesta, ačkoliv možná nevypadá na první pohled tak lákavě. Není totiž jednoduchá.

Musíme začít tvořit rozpočet odpovědně. Dlouhodobě. Přestat měnit buňky v excelovských tabulkách a začít uvažovat nad čísly koncepčně. Vidět za nimi skutečnou hodnotu. S manažery firem, moderními starosty nebo řediteli škol by to seklo, kdyby úředníkům na Ministerstvu financí viděli pod ruku. Rozpočet se nemůže připravovat pár týdnů před schválením. Bez projednání. Pod tlakem.