Zatímco biopaliva vyráběná z řepky, kukuřice či z cukrové řepy mají skončit v roce 2030, palivo vyrobené z palmového oleje má být zakázáno již v roce 2021.

Tento krok je vykládán za velký pokrok a důkaz toho, že se EU opravdu stará o životní prostředí.

Bohužel, ve skutečnosti je to dalším, v tomto případě vskutku obludným, důkazem toho, že rozhodování na úrovni EU se neřídí ani zdravým rozumem ani vědeckými fakty a že EU není ani ochotna ani schopna napravit své omyly v reálném čase.

Nicméně zpět do historie. Využívání biopaliv nařídila sama EU v roce 2008, kdy ve svém „energetickém balíčku” stanovila jako minimální závazný cíl dosáhnout do roku 2020 podíl biopaliv na celkové spotřebě pohonných hmot v dopravě ve výši 10%, bez ohledu na řadu námitek týkajících se ekonomicy a efektivity tohoto přístupu.

Vystřízlivění se dostavilo záhy - proti využívání půdy pro produkci biopaliv místo pro produkci potravin protestovala řada organizací, mimo jiné i “Děti země” (Europe’s biofuels plans driving social and environmental destruction ).