Vážené kolegyně a kolegové, chtěl bych ještě vystoupit na podporu svých pozměňovacích návrhů, ale v zásadě všech těch, které se snaží zabránit nebo alespoň znesnadnit tzv. byznys s chudobou. Nedávno mi předal starosta jedné malé obce na Horšovskotýnsku v Plzeňském kraji petici požadující řešení sociálně nežádoucích jevů v jeho obci, spojených s nadměrnou koncentrací osob pobírajících doplatek na bydlení. Lidem v obci těžko vysvětlujete, proč stát takové případy vlastně umožňuje a ani nedává obcím žádný nástroj k tomu, aby takovým situacím dokázal čelit. Povinný souhlas obce k poskytnutí doplatku na bydlení stát považuje za neústavní, byť v konečném důsledku o tom stejně musí rozhodnout Ústavní soud, a to na základě právní analýzy Ministerstva vnitra. Podotýkám, že některé obce, např. z mého regionu město Janovice, které s tím má velké problémy, se obrátily v této věci již na soud.

Vážené kolegyně a kolegové, najít řešení takových situací, které jsem popisoval, té nadměrné koncentrace nežádoucích jevů, bez spolupráce s obcemi - a podotýkám, v jejich samostatné působnosti - prostě nelze. Je třeba si uvědomit, a to na konto toho vládního návrhu, že obec není obecní úřad a už vůbec ne sociální pracovník zcela jiného obecního úřadu. Za obec, jak víme, jedná starosta a rozhoduje buďto starosta, rada nebo zastupitelstvo. Tento návrh zákona bohužel tyto základní kompetenční věci dostatečně nereflektuje. To pak vůbec nemusíme mít ani zastupitelstva nebo rady, postačují nikým nevolení a tedy občanům neodpovědní pracovníci nějakých úřadů. Bohužel, tímto trendem se ubírají mnohé představy některých ministerstev a hlavně ministerských úředníků. To, že tzv. pověřený obecní úřad na vyžádání, tak jak je navrženo ve vládním návrhu, bude podávat úřadu práce informace nutné k posouzení toho, zda je dotyčný žadatel tak zvaně spjat s obcí, v níž má skutečný pobyt, prostě ty problémy nevyřeší. Koneckonců to vyplynulo i z vystoupení zástupce Svazu měst a obcí na výboru pro sociální politiku.

To je také důvodem podání některých mých návrhů, které podle mého soudu nelze z ústavního hlediska v žádném případě zpochybnit. Obec by měla mít právo sdělit úřadu práce lokality na svém území, ve kterých dochází ke koncentraci sociálně nežádoucích jevů a případně i doporučit maximální počet osob, jimž by měl být poskytnut v dané lokalitě doplatek na bydlení. Podotýkám, doporučit, nikoli vetovat. Orgány pomoci v hmotné nouzi se pak musí s takovým stanoviskem obce povinně vyrovnat.