Základním rysem politiky ministra zahraničí Jana Lipavského je pokrytecké moralizování, laciný aktivismus a povýšenecká silácká rétorika. Postrádá jakoukoliv strategii rozvoje vztahů s našimi sousedy i tradičními obchodními partnery. Vyniká naprostou destrukcí vztahů s klíčovými globálními hráči. Fušerský přístup jde nejen proti našim národním zájmům, ale i proti základní filozofii diplomacie. Tou je schopnost vnímat a vyhodnocovat geopolitickou situaci, navazovat a rozvíjet kontakty, vyvažovat a zároveň pragmaticky spolupracovat. Pokud to je alespoň trochu možné. Ve válce, kdy by to nebylo možné, nejsme s nikým. Česko Lipavský dostal do nebezpečné izolace a směšné bezvýznamnosti. Pochroumal vztahy i s mnohými partnery v EU.
S Čínou existuje propastný rozdíl mezi obdobím před podzimem 2021 a posledními čtyřmi roky úřadování „aktivisty z Černínu“. Vztahy na bodu mrazu, kontakty takřka nulové, naprosto chybějící vzájemné důvěra. Důraz na podporu Tchaj-wanu, který je urážlivým nerespektováním pozice „jedné Číny“, přijatým před více než půl stoletím a dodnes respektovaným EU i USA. To je výsledek práce šéfa české diplomacie.
Do očí bijící je horečná aktivita ostatních členských států EU v Číně tvrdě prosazujících své obchodní zájmy. Evropa organizuje jednu vrcholnou návštěvu za druhou. Výsledkem jsou desítky uzavřených obchodních kontraktů, a dokonce zárodek společné politiky reagující na Trumpova cla.
Máte důvěru ve velení Armády České republiky?Anketa
Prvním z kroků čínského prezidenta Si Ťin-pchinga po nástupu do svého úřadu před třinácti lety bylo posílení kritické infrastruktury státu. Čína právě vystřídala Japonsko na pozici druhé největší ekonomiky světa a rychle se stala hlavním rivalem Spojených států. Země s 1,3 miliardy obyvatel však byla vysoce závislá na dovozu ropy a uhlí z cizích zemí. To vystavilo Čínu riziku diplomatického vydírání či přerušení dodávek zejména v kritických místech obchodních tras, ať už je to Jihočínské moře, oblast Indického oceánu či strategický – pouhých 36 kilometrů široký, ale 805 kilometrů dlouhý – Malacký průliv.
Dnes, kdy světem otřásá světová obchodní válka Donalda Trumpa, je pozice Pekingu diametrálně odlišná. Její ekonomika je ve stále větší míře poháněna domácími zdroji energie. To poskytuje Číně strategickou výhodu v celním vyjednávání a v období rostoucího geopolitického napětí. V Tibetu začala stavět na řece Jarlung Tsangpo přibližně za 137 miliard USD Medog – největší vodní přehradu na světě. Třikrát větší než Tři soutěsky, s očekávanou roční kapacitou výroby energie 300 miliard kilowatthodin. Zahájení komerčního provozu je plánováno na rok 2033. Čínská kontrola nad vodstvem na tibetské plošině by mohla potenciálně poskytnout významný geopolitický vliv na indickou ekonomiku.
Fotogalerie: - Konečná a Maláčová
Země nejenom rychle postupuje směrem k energetické soběstačnosti ze zabezpečených domácích zdrojů, ale má také obrovskou moc nad trhem se vzácnými zeminami a magnety, které jsou základem technologií budoucnosti – jsou nezbytné pro výrobu telefonů, televizí, automobilů, větrných turbín nebo i nejmodernějších zbraní. Produkuje jich přibližně 60 % celosvětové produkce a zpracovává kolem 90 %. Blízký východ má ropu, Čína má vzácné zeminy.
Období průmyslové revoluce v 19. století bylo spojeno s nadvládou Velké Británie a politikou jejích dělových člunů. Její místo ve 20. století zaujaly Spojené státy a politika letadlových lodí a strategických bombardérů s atomovými bombami. Nyní žezlo přebírá pomalu Čína, která se stává lídrem v oblasti moderních technologií a obnovitelných zdrojů energie.
Stejně jako ropa a plyn pohánějí ekonomiku petrostátů, tak vodní a jaderná, ale i solární či větrná energie významně přispívají k čínskému růstu. Energetické sektory představovaly rekordních 10 % HDP země, loni poháněly čtvrtinu jejího růstu a jejich podíl na celkovém energetickém mixu je na úrovni 38 %, přičemž ještě před deseti lety to bylo pouhých 25 %. Čína zůstává díky stále dominantnímu podílu uhlí na energetickém mixu ve výši 58 % (ještě v roce 2007 byl 81 %) největším světovým producentem skleníkových plynů. Pokud však bude pokračovat postupné snižování podílu spalovaného uhlí dosavadním tempem dvě procenta ročně, ruku v ruce s tím půjdou dolů i čísla vyprodukovaných emisí.
Cesta Číny k tomu, aby se stala ekonomickou velmocí, byla podpořena ropou a uhlím. Země se po desetiletí podílela na více než polovičním růstu globální poptávky po ropě. Čínský prezident ale v roce 2014 oznámil, že energetický systém trpí „technologickou zaostalostí“ a že země musí zvýšit svou energetickou bezpečnost. Ještě před deseti lety bylo tempo rozšiřování hustoty elektrické sítě Číny před Evropou a USA. Dochází k modernizaci a rozšiřování sítě včetně budování vysokonapěťových stejnosměrných vedení, která umožňují přenos elektřiny na velké vzdálenosti s menšími ztrátami. Peking nalil stovky miliard dolarů do sektoru nových technologií. Jak státním korporacím, tak soukromému sektoru. Je to téměř pětkrát více než USA a patnáctkrát více než Japonsko. To vyvolalo novou fázi rychlého růstu společností vyrábějících větrné turbíny, solární panely a baterie.
Nejviditelnějším projevem tohoto růstu je čínský boom elektrických vozidel. V letošním roce dosáhne domácí prodej elektromobilů – včetně čistě bateriových automobilů a plug-in hybridů – přibližně 12,5 milionu, což je více než dvojnásobek oproti roku 2022. To by znamenalo, že by elektromobily poprvé překonaly prodej automobilů se spalovacími motory na hlavním automobilovém trhu.
Součástí celého procesu modernizace je rozšiřování moderní elektrifikované železniční sítě v zemi. V roce 2024 měla země více než 159 000 km železnic, které přepravily 4,3124 miliardy cestujících a 5,17477 miliardy tun nákladní dopravy.
Fotogalerie: - K výpadku proudu
Naprostým fenoménem, který zásadně změnil celou zemi, je síť vysokorychlostních tratí (VRT). Ty propojily východ Číny se západem, sever s jihem, přímořské oblasti s hlubokým vnitrozemím. Kromě zásadního zkrácení doby na cestování a snadnější přepravy zboží má nezpochybnitelnou zásluhu na rozvoji zaostalých oblastí, s tím související odstranění chudoby, ale i čistě obyčejné propojení milionů čínských rodin. První vysokorychlostní trať byla zprovozněna teprve v roce 2003. V roce 2020 však už celá síť dosáhla délky 37 000 km, aby se v minulém roce rozrostla na neuvěřitelných 45 000 km, tedy pětkrát více, než má síť vysokorychlostních tratí v EU. Předpokládá se, že do roku 2030 se celá síť rozšíří přibližně na 60 000 km. V letošním roce státní železniční skupina očekává, že dokončí investice do železniční infrastruktury v hodnotě více než 80 miliard dolarů. Provozují se a stavějí se i běžné „pomalé“ vlaky, které hrají roli veřejného blaha při zmírňování chudoby v mnoha drsných a ekonomicky zaostalých oblastech. Cena jízdenky na běžné rychlíky se nezměnila již více než dvacet let a stále existuje mnoho míst, kde je k dispozici nízká cena jízdenky 2 RMB (0,28 USD) za jednu cestu.
Ústředním pilířem čínských plánů na elektrifikaci je však modernizace a rozšíření čínské elektrické sítě. Předpokládá se, že země do roku 2030 za ni utratí až 800 miliard dolarů. Celkové kapitálové výdaje na rozvod elektřiny v Číně dosáhnou letos až deset procent. Do roku 2030 mají pokračovat ročním tempem růstu přibližně pět procent.
Velká část těchto plánovaných výdajů, přibližně 13,8 miliardy USD v letošním roce a 15,3 miliardy USD v následujících letech, se očekává u vedení velmi vysokého napětí. Čína má více než 40 takových linek, což znamená, že solární a větrná elektřina vyrobená v západních pouštích Sin-ťiang a Kan-su může být dodávána do továrních center v jižní a východní Číně, kde je potřeba. S podporou těchto dlouhodobých státních investic do energetické sítě je Čína na cestě k tomu, aby do roku 2028 získávala 50 % své energie z vodních, jaderných, solárních, větrných a bateriových úložných systémů. Asi o deset let později má být solární a větrná kapacita na cestě k dosažení historického bodu, kdy poprvé překročí výrobu energie z uhlí.
Snaha o elektrifikaci utváří i průmyslovou politiku země. Hrstka předních čínských solárních skupin nalévá každý rok miliardy dolarů do výdajů na výzkum a vývoj. To zahrnuje odklon od polykrystalického křemíku potřebného pro solární panely – kde Čína již dominuje 80 % trhu – k potenciálně převratným novým materiálům, jako jsou perovskitové články, které jsou až dvacetkrát tenčí. Vzhledem k tomu, že 70 % světových solárních elektráren ve výstavbě je v Číně, mnoho z nejambicióznějších solárních projektů je soustředěno ve vnitrozemí v regionech, jako jsou Sin-ťiang a vnitřní Mongolsko. Podobně i ve větru se hrstka konkurenčních čínských společností předhání o výrobu stále větších turbín za nižší cenu. Loni v září společnost Ming Yang Wind Power Group se sídlem v Kuang-tungu oznámila, že bude největší větrnou turbínou na moři na světě s výkonem 20 MW poblíž letoviska Hainan, což znamená více než zdvojnásobení velikosti oproti tehdejším světově proslulým projektům vyvinutým evropskými a americkými inženýry před pouhými deseti lety. O měsíc později společnost Dongfang Electric v Čcheng-tu oznámila, že postavila ještě větší turbínu v továrně ve Fu-ťienu na jihovýchodě země. Tato konkurence srazila náklady na projekty větrných elektráren na moři za megawatthodinu z 95 dolarů v roce 2020 na 55 dolarů v loňském roce, což znamená nižší výrobní náklady než u uhlí. Za zmínku stojí i fakt, že více než polovina plánovaných vodních elektráren na světě se nachází v Číně, přičemž projekty jsou rozmístěny ve většině jejích centrálních a východních provincií.
Podobné je to s akumulací energie. Dvě největší čínské bateriové skupiny, CATL a BYD, každá z nich vynakládá přibližně pět procent svých ročních příjmů – 50 miliard USD a 100 miliard USD v loňském roce – na úsilí zaměřené v oblasti špičkových materiálů, chemie a výrobních procesů, jakož i na dlouhodobější základní výzkum. Jejich technologické zisky spolu s expanzivními úsporami z rozsahu vedly k prudkému snížení nákladů na lithiové baterie pro elektromobily a bateriová úložiště pro podporu větrných a solárních elektráren v Číně.
Významnou roli hraje i zavedení tržního systému v rámci distribuce elektřiny napříč čínskými regiony. Peking se rozhodl, že od června letošního roku budou nové projekty obnovitelných zdrojů podléhat tržním cenám. Očekává se, že tato politika povede k určitému krátkodobému zásahu do některých rozsáhlých větrných, solárních a bateriových projektů, protože nové ceny budou zohledněny v investičních plánech. Zavedení konkurenčních trhů s elektřinou – čímž se fosilní paliva a obnovitelné zdroje dostanou do přímé cenové konkurence – je však považováno za nezbytný krok v postupném snižování spotřeby uhlí a plynu v nadcházejících desetiletích.
Čína strávila desítky let zajišťováním přístupu ke světovým kritickým zdrojům, budováním infrastruktury pro zpracování a rafinaci a dotováním místní výroby a spotřeby. Nyní dominuje všem fázím dodavatelského řetězce, od dolů po továrny. Této dominance plně využívá. Stále více vyváží své čisté technologie, strojírenské produkty, celé dodavatelské řetězce a finanční kapacity. Tato snaha rozšiřuje politický a ekonomický vliv Pekingu po celém světě. A to právě v době, kdy Trumpova administrativa usiluje pokud možno plně se odstřihnout od čínských dodavatelských řetězců a vrátit výrobu pro USA do USA. Namísto zefektivnění globalizace usiluje o ekonomický izolacionismus. V roce 2024 dosáhl obchodní deficit USA s Čínou 295 miliard USD, přičemž vývoz USA do Číny činil 144 miliard USD, zatímco dovoz zboží z Číny do USA byl 439 miliard USD. Americký obchodní deficit se doposud Donalda Trumpa nelekl.
Fotogalerie: - Exkreman
Zatímco Peking sází na vodu a jádro, slunce a vítr, aby podpořil svůj export, Washington sleduje velmi odlišný přístup. Bílý dům uvolnil omezení na těžbu uhlí a ropy, trvá na tom, aby země pod jeho vlivem zvýšily dovoz amerického plynu a nakupovaly americké zbraně, aby snížily své obchodní přebytky s USA a zajistily si příznivé obchodní podmínky. Pro mnoho zemí, které zvažují náklady Trumpovy obchodní války, by volba mezi americkým zkapalněným plynem a čínskými technologiemi čisté energie mohla být určující jak z finančního hlediska, tak z hlediska dekarbonizace.
Může se stát, že se obchodní vztahy zemí Evropy a Asie pod tlakem Trumpových cel stabilizují, globalizace prohloubí, ale USA u toho nebudou. Ani Lipavský.
Autor byl náměstkem ministra zahraničí a českým velvyslancem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 2 čtenáři)
Souhlasíte s Lukášem Kauckým?
autor: Karel Šebesta
