Tak uvidíme, jestli zůstanu poslední. Vážené kolegyně, vážení kolegové, za toho tři čtvrtě roku, co jsem seděl na tom křesle a řídil schůzi, není horší úvod žádné řeči než "nechtěl jsem vystupovat". Takže já to říkat nebudu. Pravda je, že jsem v tom období po volbách do této schůze si ze zájmu procházel některé stenozáznamy dřívějších schůzí, a podobně jako v roce 2013 můj ctěný kolega Jan Hamáček, sedící za mnou, také měl řeč až po zvolení, tak jsem byl přesvědčený, že bych neměl vystupovat.

Ale stalo se, že Piráti objevili moji slabší stránku a slušně mě poprosili. Domluvili jsme se, že tedy vystoupím, protože mě opravdu slušně poprosili. Něco jiného je, když potom vystoupí pan předseda Stanjura, kterého si velmi vážím, ale on zkrátka vystupoval tak, jak je navyklý, že napřed mě čtyřikrát v podstatě urazí během toho příspěvku a pak klade dotazy. Tak já s dovolením odpovím jenom na ty slušné. V případě, že bych na nějaké zapomněl ze strany Pirátů, tak jim odpovím třeba ještě faktickou poznámkou.

Vás, pokud vím, nejvíc zajímal třetí pokus. A já říkám, to snad ani není odpověď Radka Vondráčka, ta odpověď leží v Ústavě a v tom, jak autoři mínili Ústavu. A předseda Poslanecké sněmovny není individuum, které si volně může nakládat s tím návrhem. Jsem pevně přesvědčený, že je to výraz parlamentarismu a že ten návrh, který předloží prezidentovi předseda Sněmovny, musí vycházet ze Sněmovny a musí mu předcházet nějaké jednání a nějaká velká pravděpodobnost, že bude složena vláda, protože je to poslední hranice před propastí předčasných voleb za určitých okolností. Dneska jsme slyšeli, že lze vykládat Ústavu i tvůrčím způsobem. Myslím si, že logické by byly předčasné volby. Slyšeli jsme také o rozpuštění Sněmovny. Než na mě přišla řada, tak ta diskuse do značné míry proběhla.

Takže určitě bych nejmenoval nikoho svévolně, žádného náhodného kolemjdoucího. A stejně jak to říkal pan předseda Babiš, kde jste přišli na tu třetí volbu? Já jsem taky pevně přesvědčený, že k něčemu takovému vůbec nedojde, a my tu diskusi věnujeme tématu hypotetickému, o kterém se rád pobavím, ale v tuto chvilku jsou priority Sněmovny trochu jiné.

Pak zazněla otázka na počet místopředsedů. V rámci bilaterálních jednání našeho vyjednávacího týmu, jehož jsem součástí, převážil počet pět. A i ve vyjádření zástupců jednotlivých klubů v rámci médií jsem zachytil, že s číslem pět nikdo nemá zásadní problém. Vyhradilo se pouze SPD, že je to nadbytečný počet. Já jsem toho názoru, že v případě, že je tu devět poslaneckých klubů, tak v případě navýšení o jednoho, což je ale číslo, které tu v minulosti běžně bylo, byli i tři, bylo i šest, ale také několikrát pět, tak si myslím, že to je pro koloběh řízení schůze vhodné číslo.