„Ve stranickém vedení se od prvních dnů po dubnu 1969 vytvářejí dvě skupiny: jedna, vedená Gustávem Husákem, a druhá, názorově odlišná, vedená Vasilem Biľakem,“ řekl v rozhovoru, jenž je součástí druhého dílu jeho pamětí, bývalý komunistický premiér Lubomír Štrougal. Ostatně tam okomentoval nyní zesnulého Vasila Biľaka mnohem více.

Štrougal: Husák versus Biľak

A jaké Štrougal uvedl rozdíly mezi posledním komunistickým prezidentem Husákem a předlistopadovým tajemníkem ÚV KSČ Biľakem? „Odlišní byli skoro ve všem. Ve vzdělání, životní zkušenosti, znalosti světa a jazyků, v profesionální kariéře. Husák byl v nejlepším slova smyslu rozený politik, slovenský intelektuál s velkým rozhledem, letitý politický vězeň stalinského režimu, řeklo by se, že se mu v životě nevyhnulo nic hezkého ani ošklivého. Biľak byl z chudé rodiny, vlastně celý život ve stranickém aparátě, jakoby závislý na neviditelných strukturách moci. Dva lidé naprosto rozdílní a s naprosto jinými životními cíli. Ovšem historie je svedla a léta držela u sebe. Ale to je trochu jiná kapitola. Husák si pochopitelně uvědomoval, že po srpnu 1968 nemá československé vedení volný prostor pro uvažované reformy. Domníval se a já s ním, že v něčem budeme muset časově i obsahově slevovat, ale že hlavní směr v podstatě obhájíme. Všechno bylo bohužel nakonec jinak. Moskva si udržovala denní kontakty s takzvanou zdravou částí KSČ a náš prostor se viditelně zužoval,“ řekl.