„Ve stranickém vedení se od prvních dnů po dubnu 1969 vytvářejí dvě skupiny: jedna, vedená Gustávem Husákem, a druhá, názorově odlišná, vedená Vasilem Biľakem,“ řekl v rozhovoru, jenž je součástí druhého dílu jeho pamětí, bývalý komunistický premiér Lubomír Štrougal. Ostatně tam okomentoval nyní zesnulého Vasila Biľaka mnohem více.
Štrougal: Husák versus Biľak
A jaké Štrougal uvedl rozdíly mezi posledním komunistickým prezidentem Husákem a předlistopadovým tajemníkem ÚV KSČ Biľakem? „Odlišní byli skoro ve všem. Ve vzdělání, životní zkušenosti, znalosti světa a jazyků, v profesionální kariéře. Husák byl v nejlepším slova smyslu rozený politik, slovenský intelektuál s velkým rozhledem, letitý politický vězeň stalinského režimu, řeklo by se, že se mu v životě nevyhnulo nic hezkého ani ošklivého. Biľak byl z chudé rodiny, vlastně celý život ve stranickém aparátě, jakoby závislý na neviditelných strukturách moci. Dva lidé naprosto rozdílní a s naprosto jinými životními cíli. Ovšem historie je svedla a léta držela u sebe. Ale to je trochu jiná kapitola. Husák si pochopitelně uvědomoval, že po srpnu 1968 nemá československé vedení volný prostor pro uvažované reformy. Domníval se a já s ním, že v něčem budeme muset časově i obsahově slevovat, ale že hlavní směr v podstatě obhájíme. Všechno bylo bohužel nakonec jinak. Moskva si udržovala denní kontakty s takzvanou zdravou částí KSČ a náš prostor se viditelně zužoval,“ řekl.
Psali jsme:
Štrougal: Indra versus Biľak
Ohledně spojení Biľaka s komunistickým předsedou Federálního shromáždění Aloisem Indrou se Štrougal vyjádřil takto: „Biľakovi se nejprve v úzké spolupráci s Indrou podařilo v předsednictvu ÚV KSČ rozšířit jejich skupinu o další členy předsednictva a sekretariátu ÚV. Indra s Biľakem nebyli extra kamarádi. Spojil je pouze shodný názor na politický vývoj v ČSSR v roce 1968. Došli k názoru, že osud socialismu byl ohrožen. Nebo spíše došli k názoru, že jejich pozice jsou ohroženy. Z toho vyvodili závěr, že projektované reformy z roku 1968 nemají šanci. Zda jen dočasně, nebo navždy, to nikdy otevřeně neřekli, ale nebylo těžké uhodnout, že dokud oni mají vliv, reformy nebudou. Indra Biľakovi postupně vytýkal, že se neomaleně dere k moci.“
Fotogalerie: - Komunismus včera a dnes
Štěpán: Nedostatek důkazů
Generální tajemník Komunistické strany Československa a za normalizace vysoce postavený funkcionář Miroslav Štěpán ParlamentnímListům.cz kdysi sdělil, že soud s posledním žijícím signatářem zvacího dopisu, jenž byl formálním zdůvodněním vojenské invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968, Vasilem Biľakem vyzní úplně do ztracena. A také, že ano. Soudu chyběl originál zvacího dopisu, prokuratuře pak svědci z Česka. Štěpán, jak sám dneska ParlamentnímListům.cz řekl, má zdravotní potíže, a proto se teď k Biľakově úmrtí nevyjádřil. Právě Štěpán byl v roce 1989 zatčen a odsouzen na čtyři roky do vězení za zneužití pravomoci veřejného činitele, kterého se dopustil nařízením rozehnat v průběhu Palachova týdne demonstranty vodním dělem a slzným plynem. V roce 1991 byl z vězení podmínečně propuštěn. Stal se tak jedním z mála potrestaných funkcionářů bývalého režimu.
Psali jsme:
-635155329292603663.jpg&id=13823)
Tak pravil Biľak
„V této těžké situaci se obracíme na vás, sovětské komunisty, vedoucí představitele KSSS a SSSR, s prosbou o poskytnutí účinné podpory a pomoci všemi prostředky, které máte k dispozici. Jedině s vaší pomocí lze dostat ČSSR z hrozícího nebezpečí kontrarevoluce,“ psalo se v dopise podepsaném roku 1968 Aloisem Indrou, Drahomírem Koldrem, Oldřichem Švestkou, Antonínem Kapkem a Vasilem Biľakem. Poslední podepsaný v roce 1998 pro agenturu TASR řekl, že zvací dopis Leonidu Brežněvovi neodevzdal. „K něčemu, co jsem neudělal, se nemůžu doznat,“ uvedl. „Stojí si za tím, že ten dopis neodevzdal, v tomto směru má čisté svědomí," prohlásil nedávno pro slovenský deník Sme Biľakův zeť Jozef Ševc, šéf polistopadových slovenských komunistů.
V roce 1985 v rozhovoru pro německý časopis Der Spiegel, jenž přetiskl deník Rudé právo, Biľak mimo jiné sdělil: „Sovětský svaz by nám nikdy neřekl: Tak to uděláme, něco jiného nepřichází v úvahu.“ Když se jej redaktoři Spiegelu zeptali, jak to myslel, když srovnal zbrojní úsilí Západu s ozbrojováním vrahů a teroristů a naproti tomu ozbrojení socialistického tábora s ozbrojováním policie, odvětil: „Každé srovnání je poněkud zjednodušené. Chtěl jsem tím vyjádřit, že naše strana si nepřeje žádnou válku, že my nikoho nenapadneme, ale že v případě ohrožení potřebujeme jisté zbraně k obraně.“
Od kolébky do hrobu
Vasil Biľak byl rusínského původu a narodil se ve vesnici Krajná Bystrá na východním Slovensku jako Vasil Gyula. Vyučil se krejčím, ale ve výučním listu měl napsáno: „Na saká nepúšťať.“ Mezi všemi komunistickými funkcemi byla nejdůležitější ta v letech 1968 až 1988. Tehdy byl členem předsednictva ÚV KSČ, potažmo tajemníkem pro otázky zahraniční politiky a ideologie. Někdejší normalizační politik byl v poslední době připoután na lůžko, rodina o něj pečovala a zemřel doma v noci na dnešek.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
