„Mám připraveno vystoupení, ve kterém vám velmi rád shrnu to, co se za rok mého působení v úřadu ministra kultury České republiky podařilo, a také řeknu i to, co se nepodařilo. Protože to je samozřejmě normální, všichni jsme lidé a kdybychom nedělali chyby, tak bychom byli stroje. Nicméně ta smršť hrůz a katastrof, kterou zde vaším prostřednictvím, pane předsedající, ctihodný pan poslanec Baxa na mě dštil, tak já bych možná začal nejprve některými reakcemi, které se mi podařilo si poznamenat. Protože toho bylo velmi, velmi mnoho,“ začal Staněk.

Vzápětí se dostal k tolik diskutované Národní galerii. „Tak velikonoční popravy. Pane poslanče Baxo, prostřednictvím pana předsedajícího, já v tuto chvíli nebudu úplně konkrétní a velmi rád vám mimo mikrofon ty konkrétní věci řeknu. Ale možná bych se zamyslel nad vztahy některých lidí, kteří vám nejsou asi úplně neznámí. Je to jeden pan senátor za Občanskou demokratickou stranu a je to jeden právník vystupující v Národní galerii a sepisující zajímavé smlouvy pro pana generálního ředitele. Nevíte o čem? Tak já vám to upřesním mimo mikrofon. Takže bych byl velmi opatrný, kdybych hájil některé věci týkající se Národní galerie,“ pokračoval ministr před poslanci.

„Co se týče velikonočních poprav, vážení kolegové, vážené kolegyně, Ministerstvo kultury zřizuje 29 příspěvkových organizací. A kdyby každá takováto příspěvková organizace fungovala tak jako Národní galerie, tak vám mohu říci, že ta vaše katastrofická vize kultury by byla skutečně naplněna. Já si totiž neumím představit jediného běžného prostého člověka v této zemi, který by si mohl dovolit říci své kancléřce – on totiž kancléřku nemá, protože si ji nemůže dovolit – aby mu podepsala odměnu 1.120.000 korun, protože si prostě přeje určitý plat, chce ho mít a bude ho mít za jakoukoli cenu. Nikdo nebránil panu generálnímu řediteli, aby se své funkce vzdal, jestliže se mu zdála odměna, kterou dostával a kterou dostávají i jiní ředitelé příspěvkových organizací, jako nedostatečná. Nezlobte se na mě, ale věřím, že všichni, jak zde jsme, víme, že někdy musíme jednat s ohledem na zákon. A já jsem neodvolal pana generálního ředitele Fajta bez udání důvodu. Já jsem ty důvody jasně zformuloval,“ řečnil.