Středečním rozhodnutím Ústavního soudu, který se odmítl zabývat žalobou pro velezradu na Václava Klause, došlo na slova těch, kteří předvídali, že žaloba senátorů nahraje na smeč bývalému prezidentovi a jeho stoupencům. Nebylo se co divit, že brzy poté prohlásil premiér Petr Nečas, že ti, kteří tuto žalobu z politických důvodů podpořili, by nyní měli zvážit, jestli mají vůbec dále působit ve veřejných funkcích.
„Já bych takové prohlášení nevydal, protože je to házení hrachu na zeď. Také na to hned Jiří Dienstbier odvětil, že první by měl odstoupit premiér. To je stejné, jako když se za komunismu říkávalo ´No jo, ale v Americe bijou černochy´. Takže tahle výzva byla bez šance,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz senátor ODS Jaroslav Kubera s tím, že by si dokázal představit daleko podstatnější poučení pro budoucnost.
„Když je někdo takový politický ignorant, že nechápe, že žalovat prezidenta pro velezradu není jako jít si koupit do krámu housku, nedělám si nejmenší iluze, že pochopí apel, že za svoji nebetyčnou hloupost by měl následně nést nějaké následky. Rozum zůstává stát, že takovýto ´materiál´, ve kterém se snoubí neodpovědnost, samolibost a hloupost, rozhoduje o zákonech téhle země,“ přidává se pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Petr Štěpánek.
Za poškození dobrého jména by Klausovi měli platit miliony
„Kdyby Václav Klaus zažaloval Senát nebo ty jednotlivé senátory normálně občanskoprávně, proboha ne trestní oznámení, jak je tady v Česku zvykem, aby vysoudil nějaký milion. To je totiž poškození dobrého jména, ne úplně obyčejného člověka, ale bývalého prezidenta. Takže by si tam mohl hodit sumičku třeba deset milionů. Soud by mu ji sice celou nedal, ale i pět milionů by bylo pro Institut Václava Klause dobrých, do začátku by se jim ty peníze určitě hodily,“ míní Jaroslav Kubera.
Psali jsme:
S rozpaky naopak přijali rozhodnutí Ústavního soudu ti, kteří byli při přípravě a schvalování žaloby nejaktivnější. „Je to pro mě překvapivé, protože úmysl ústavodárce byl jednoznačný. Projednat takovou žalobu i po skončení funkčního období. Výslovně to uvádí důvodová zpráva k ústavě z roku z roku 1992,“ zareagoval senátor ČSSD Jiří Dienstbier s tím, že i tak je dobře, že Senát chránil ústavnost, Ústavu České republiky a demokratický řád i před protiústavním jednáním prezidenta.
Senátoři by se bývalému prezidentovi měli omluvit
Senátorce za Stranu zelených a bývalé ústavní soudkyni Elišce Wagnerové se nelíbí, že se Ústavní soud nedostatečně vypořádal s argumentací senátní žaloby. „Argumentovali jsme důvodovou zprávou k článku 65 Ústavy, kde je výslovně uvedeno, že lze prezidenta republiky stíhat, pokud stíhání začalo v okamžiku, kdy vykonával funkci. Ale nic nebrání v tom, aby řízení pokračovalo poté, co skončí funkční období prezidenta,“ upozornila Eliška Wagnerová.
Senátor Jaroslav Kubera v reakci na rozhodnutí Ústavního soudu slíbil, že se svými kolegy z ODS bude v Senátu usilovat o to, aby se horní komora Václavu Klausovi alespoň omluvila. „Já si nemyslím, že by tu omluvu odhlasovali, ale minimálně ti, kteří tu žalobu nepodepsali, by se mohli přidat. To nemusí být usnesení Senátu, to může být jen rozhodnutí těch lidí, co to nepodepsali, že se Václavu Klausovi omlouvají,“ vysvětluje senátor svůj záměr.
„Nedělám si nejmenší iluzi, že politické těleso, ve kterém zasedá tak velké procento poťouchlých ignorantů, je něčeho takového schopno. I když by to bylo na místě. Václav Klaus je zdaleka nejvýznamnější politik naší polistopadové éry a jeho zásluha o náš demokratický systém je nedocenitelná. Kdo jiný si takové symbolické ocenění více zaslouží?“ ptá se Petr Štěpánek.
Žaloba pro velezradu byla neomluvitelným krokem
„Oni předpokládali, že se tím Ústavní soud bude zabývat a že vydá výrok oblečená-neoblečená, že k velezradě nedošlo, ale v důvodové zprávě bude, jak je to hrozné, ale to Ústavní soud naštěstí neudělal. To byl jejich cíl, nic jiného. Ten hlavní důvod byl, že se pánové Antl a Dienstbier potřebovali zviditelnit. A zviditelnili se až tak hodně, že pan Dienstbier se nestal ani místopředsedou ČSSD. Ale druhé poučení je, že v ČSSD jsou normální a rozumní lidé, a to je obrovský úspěch,“ připomíná Jaroslav Kubera Dienstbierův volební debakl na sjezdu ČSSD.
To europoslanec ODS Ivo Strejček žalobu pro velezradu na bývalou hlavu státu dosud nestrávil. „Podání ústavní žaloby na Václava Klause některými senátory považuji za výpověď svého druhu o stavu české politiky. Je to další neomluvitelný krok k destrukci zbytku důvěry veřejnosti k demokratickému uspořádání země,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Ivo Strejček.
Partička zoufalců a tragédů, co chtěla vymetat Augiášovy chlévy
„Nemám proto chuť vyjadřovat se nějak více k senátorské partičce zoufalců a tragiků, kteří si do politiky kromě zamilovanosti do svého vysněného poslání vymetat Augiášovy chlévy nejméně v celé Mléčné dráze přinesli mentalitu malých dětí, které chodí tajně kouřit tatínkovy cigarety mezi sudy s benzínem do senátních garáží,“ dodal europoslanec na adresu senátorů, jejichž žalobou na Václava Klause se Ústavní soud odmítl byť jen zabývat.
Tím ale podle názoru senátora Jiřího Dienstbiera nijak nepomohl ani bývalé hlavě státu. „Soud vlastně tímto rozhodnutím i zabránil Václavu Klausovi, aby se věcně bránil a aby třeba dosáhl zprošťujícího rozhodnutí. Takhle dnes nevíme, jak by projednávání té žaloby dopadlo,“ upozornil Jiří Dienstbier, že Ústavní soud odmítnutím zabývat se žalobou pro velezradu znemožnil Václavu Klausovi, aby se od pěti bodů uvedených v žalobě mohl před soudem očistit.
Podle Jakla postačí, když si budeme pamatovat, kdo se na žalobě podílel
„Tam vůbec o žádné očištění nešlo. Celá žaloba byla jednoznačně politická záležitost, kdy se někdo pokouší zneužívat Ústavní soud, když neuspěje, tak šup s tím do třetí komory s nadějí, že to možná třeba vyjde. Kdyby k tomu byla nějaká důvodová zpráva, tak oni by hráli tu důvodovou zprávu a na jejím základě by říkali: Velezrada to sice nebyla, ale stejně … Jenže ono žádné ´ale stejně´ není. Bylo to celé na vodě. Už jen to, když viděli, že je ta amnestie slabá, tak tam dodatečně přidávali další důvody, aby to vypadalo hezky,“ připomíná senátor Jaroslav Kubera.
Jaroslav Kubera
„Nemá cenu spekulovat o tom, jaké rozhodnutí by bývalo bylo lepší, protože jinak v této věci prostě Ústavní soud rozhodnout nemohl. Co se týče odpovědnosti aktérů žaloby, podle mě postačí, když si je budeme dobře pamatovat,“ říká pro ParlamentníListy.cz k rozhodnutí Ústavního soudu i možné omluvě senátorů Ladislav Jakl, ředitel Institutu Václava Klause a bývalý prezidentův tajemník.
Ústavní soud měl přidat doušku o neadekvátnosti senátní trapárny
„Samozřejmě, že by bylo lepší, kdyby Ústavní soud věc projednal meritorně a celou tu chaboučkou konstrukci údajné velezrady rozcupoval na kousky. Jenže procedurální pravidla prostě platí, takže těžko lze ´meritorně´ řešit odvolání prezidenta, který už prezidentem není,“ podotýká pro ParlamentníListy.cz Petr Štěpánek.
„Co Ústavní soud učinit mohl, je, že by nad rámec svého pouze procedurálního rozhodnutí připojil doušku o neadekvátnosti celé té senátní trapárny. Jenže to by v plénu Ústavního soudu nesměli zasedat političtí výtečníci typu Pavla Rychetského, kterým tahle alibistická polovičatost nejspíš vyhovuje. Proč? Protože tu zločineckou partu 38 senátorských ignorantů de facto amnestuje,“ dodává Petr Štěpánek.
Jediným pozitivním důsledkem žaloby je Dienstbierův stranický pád
Senátor Jaroslav Kubera odmítá i často opakovaná slova o potřebě „nastavit mantinely“ pro to, co si může prezident ve své funkci dovolit. „Brát si Ústavní soud jako někoho, kdo bude nastavovat mantinely, to je jako chtít nastavit mantinely na ten zmršený zákon o prezidentské volbě, kde všichni věděli, včetně pana Dienstbiera, že všechno je špatně, ale přesto to odsouhlasili. Takže by mohli zase požádat Ústavní soud,“ rýpe senátor Jaroslav Kubera do zákonodárců a připomíná, že zákony tvoří zákonodárci, zatímco Ústavní soud jen posuzuje, zda něco není v rozporu s Ústavou.
„Ten, kdo nemá žádná seriózní témata, tak se uchyluje i k tomuto. Mediálně se to určitě dařilo. Pan Dienstbier byl v televizi dvakrát denně, to fungovalo, pan Antl se tam objevoval také, přestože ze začátku říkal, že to je nesmysl, vidět byla i paní Wagnerová, takže to bylo spíš jejich PR. Ale někdy se ukáže, že to PR moc nepomůže. Třeba když si teď musí sociální demokraté lámat hlavu, jak dostat Dienstbiera do vedení nějakou oklikou, když ho tam sjezd nezvolil. Řekl bych, že jeho nezvolení je jediný pozitivní důsledek té žaloby,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Jaroslav Kubera.
Psali jsme:
autor: Jiří Hroník
_profil_top.jpg)