„V pondělí, tedy dnes, budeme jednat s několika odborovými svazy a také se zástupci vysokých škol o společném postupu při přípravě celonárodního shromáždění. To se uskuteční 7. dubna. Slibujeme si od něj to, že v tento den bude na Václavském náměstí oznámeno ustavení dočasné občanské vlády,“ prozradil ParlamentnímListům.cz Slávek Popelka. Člověk, který zřejmě stál na počátku Holešovské výzvy, i když je třeba dodat, že jeho počáteční činnost mnozí lidé, kteří byli s Holešovskou výzvou spojováni, někdy zpochybňují.
Jak však dál prozradil, včera (v neděli 24. 2.) měli hlavní aktivisté Holešovské výzvy zajímavou schůzku.
Psali jsme:
„Po šestnácti letech jeho odmlčení na veřejnosti jsme se sešli s panem Vladimírem Stehlíkem, bývalým generálním ředitelem společnosti Poldi Kladno a Bohemia Art – tedy našeho největšího výrobce ušlechtilých ocelí. Víme, že se Vladimír Stehlík opět vrací do podnikatelské sféry plný síly po překonání mnohaletého těžkého postvazebního syndromu a mnohaleté vyčerpanosti,“ uvedl dále Popelka. Dodal, že Stehlík v současné době žije pouze ze své desetitisícové penze v pronajatém bytě.
Kolegové ze zaměstnání jsou pro Stehlíka stále prý velkou rodinou
„Z žádné funkce jsem dobrovolně neodešel, stále se cítím odpovědným ředitelem a všechny své bývalé kolegy ze zaměstnání považuji za svoji velkou rodinu. Nebudu vám vysvětlovat, co všechno mám za sebou a o svojí rodině raději pomlčím. Ovšem mohu říci, že úmyslná likvidace kladenské Poldovky a Bohemia Art pomocí vykonstruovaných obvinění a kriminalizací mojí rodiny, byla typická česká lumpárna s jediným cílem: Vytvořit z nejlepší české fabriky neškodnou manufakturu, zvláště proto, aby neporazila zahraniční konkurenci v Evropě a vlastně v celém světě svou vysokou kvalitou výroby a výrobní kapacitou. Celý tento politický podvod spočíval v přístupových protokolech České republiky k Evropské unii, kdy bylo předem rozhodnuto, co se stane s českým průmyslem," konstatoval pro ParlamentníListy.cz Vladimír Stehlík. Podle něj to by důvod ryze politický a směřoval k rozbití tradičního radikalismu pracujících v těžkém průmyslu zvláště na Kladně.
Jméno Stehlík bylo však spojováno také se slovy tunelář, zkrachovalec… Jak to tedy je?
„Na Poldovce a na všech výrobních závodech Bohemia Art velmi rychle vznikala podnikatelská atmosféra u zúčastněných zaměstnanců. Pro mě to byli kolegové, nikoli zaměstnanci. Můj přístup k lidem, jak se ukazuje dnes, byl pozitivně vnímán. Mám rád prosté lidi, dělníky a všechny, kteří kolektivně pracují. Asi proto, že i já jako čtrnáctiletý začínal u ponku v továrně. I proto, že jsem měl mnoho podnikatelských zkušeností ze Západu, založil jsem hned v roce 1990 firmu Bohemia Art. Postupně tak vznikala silná společnost, která měla sto registrovaných profesí. Přitom jsme začínali s malou truhlárnou a přidávali postupně další výrobní podniky. V roce 1999 měl pak náš majetek v Bohemia Art úřední hodnotu jednu miliardu osmdesát dva milionů korun. I proto jsem odvážně vstoupil do privatizace Poldi Kladno,“ připomněl dál svoji minulost Vladimír Stehlík.
Pak už vše, podle vyprávění Stehlíka, nabralo poměrně rychlý spád. Nabídli s jeho synem Markem za privatizaci 66 procent obchodních podílů jednu miliardu sedm set padesát milionů korun a předložili prý nejlepší podnikatelský záměr. V soutěži proto následně zvítězili a podepsali kupní smlouvu v roce 1994, s tím, že po podpisu té smlouvy měli získat oněch 66 procent obchodních podílů.
„Podvodem státního holdingu Poldi Kladno vedeného tehdy Jaroslavem Duškem nám však bylo převedeno pouze 10,2 procent obchodních podílů. Vzhledem k tomuto nepředvídatelnému kroku jsme byli nuceni vložit veškerý majetek Bohemia Art do Poldi Kladno. Ten však byl mnohem vyšší než požadovaná kupní cena vzhledem k zakázkám, které jen pro rok 1995 měla Bohemia Art v hodnotě více než dvou miliard korun,“ popisuje svoji verzi celé kauzy Stehlík.
V té době pak zaměstnali 7000 lidí v Poldi Kladno a dalších 1000 lidí v Bohemia Art. To že vše, kvůli neférovému obchodnímu jednání, nakonec nedopadlo dobře, již historie potvrdila. I když jak Vladimír Stehlík přiznává, rozhodně se nemíní vzdát a nechat nespravedlnost, aby zvítězila. Zda se mu to podaří, ukáže opět čas.
Česká závist a tlak na politickou scénu
A proč se domnívá Vladimír Stehlík, že byl tak nemilosrdně zlikvidován a zdiskreditován? „Na to je jednoduchá odpověď. Stála za tím česká závist a tlak na politickou scénu ze strany zahraniční konkurence. Dle mého bylo podplaceno zřejmě mnoho důležitých osobností, tehdejších politických nomenklaturních kádrů v čele s Fondem národního majetku a ministra průmyslu,“ myslí si Stehlík.
Podle něj tito lidé neměli zdání o tom, co to je podnikatelský subjekt a jeho působnost ve tvrdých podmínkách mezinárodního obchodu a soutěže.
Psali jsme:
„Jednoho dne mě tak plukovník Flégl pozval na kávu do Bartolomějské ulice a tam jsem byl společně se svým synem na základě trestního oznámení podaného holdingem Kladno v likvidaci, zatčen. Odůvodnění znělo: údajné porušování povinnosti při správě cizího majetku a zneužívání informací v obchodním styku. Ani jedno z těchto podezření však nikdy nebylo prokázané, a přesto jsem ve vazební věznici v Ruzyni strávil 106 dnů plných děsu a hrůzy. Pro vaši informaci, například mě polévali vařící vodou – stačí se podívat na má záda,“ líčí dál Stehlík. Jak k tomu ještě podotýká, i když byl ve vazbě kvůli podezření z tunelování, dodnes prý žádný důkaz o své vině neobdržel.
Přesto nepodal ani žádnou stížnost a žádost o náhradu. Prý proto, že jeho právníci selhali a nevěděli si s jeho případem rady.
Novoroční amnestie prezidenta republiky Václava Klause vyšetřování kauzy zastavila. To však Stehlík odmítá, protože by byl rád, aby bylo spravedlnosti učiněno za dost.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
