Neobvyklé zalíbení v pranýřování senátora Tomia Okamury našel týdeník Reflex. V této zavedené praxi pokračuje i v nejnovějším čísle, v němž volebnímu lídrovi hnutí Úsvit přímé demokracie věnuje titulní stranu i další půltucet stran uvnitř časopisu. Tentokrát se soustřeďuje na Okamurův sklon k populismu a podrobně rozebírá, v čem všem senátorův populismus spočívá a na co je dobré si u něj dát pozor.
„Na jednu stranu to vypadá tak, že Okamura je marginální cíl, přesto někomu za ty opakované útoky stojí. To znamená, že to zase až tak marginální není, když se mu věnuje tolik pozornosti. Je to ale i signál od toho média, že když ho bude neustále ukazovat, tak tím dává najevo, že ho bude mít stále pod drobnohledem,“ říká pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Jiří Bystřický.
Médiím nestačí někoho zkritizovat, je třeba jej zesměšnit
„Nemyslím, že jde jenom o Okamuru a jenom o Reflex. V mediálním světě probíhají obrovské změny. Jistoty minulých desetiletí nenávratně mizí. Končí zavedené tituly, mění se toky peněz. Reakcí některých médií, respektive novinářů je, že sázejí na čím dál větší ´grády´. Nestačí někoho zkritizovat, je třeba jej zesměšnit, dehonestovat,“ tvrdí pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Petr Štěpánek.
Výsledkem podle něj je, že se mění práh naší citlivosti. „To, co bylo před deseti lety šokující, je dnes normální, a tak je třeba dále přitvrdit Přičtěme k tomu ještě tendenci některých žurnalistů politiku spíše vytvářet než popisovat či analyzovat. K tomu se pak hodí každý prostředek, byť je třeba za hranou toho, co bylo ještě nedávno představitelné,“ dodává Petr Štěpánek.
Senátor z hovorového jazyka sklouzne i do argotu
V éře, kdy trénovaní politici ztratili schopnost mluvit srozumitelně, tu podle Reflexu najednou stojí muž s projevem někdy výstižným, jindy naprosto neurvalým a demagogickým, vždycky sdělným. Podle časopisu je Okamura politik, který se drží hovorového jazyka a někdy sklouzne i do argotu, tedy ke slovníku společenské spodiny či podsvětí.
Psali jsme:
Reflex to ilustruje například na tom, co řekl senátor pro ParlamentníListy.cz o ODS, že „by měla někam zalézt, zbavit se kmotrů jako hyena vší a pak se někdy možná vrátit“, nebo na výzvě, aby lidé přestali volit „blbce nebo zloděje“. Jde prý o slovník, který byl před dvaceti lety vyhrazen sládkovcům. A od nich prý Tomio Okamura převzal i tzv. cikánské téma. „Hovorově mluvil i francouzský prezident Charles de Gaulle. U Okamury to je styl, na který sází a který mu dává tah na určité věci,“ podotýká pro ParlamentníListy.cz Jiří Bystřický.
Vrcholem populismu je snaha zrušit kategorie levice-pravice
Kritika Okamury však nekončí jen u jeho slovníku a toho, že se při vyjadrování k jedné z menšin nedrží zažité politické korektnosti. Časopis mu vytýká také to, že v panující protikorupčnické hysterii přizvukuje těm policistům a státním zástupcům, kteří jdou vstříc poptávce veřejného mínění, aby nějaký politik skončil v klepetech. Podle Reflexu to neznamená, že by policie a justice byly pro Okamuru svatá kráva, právě naopak. Ovšem na „orgány“ senátor útočí ve jménu malých lidí, kteří se stali obětí podvodných obchodníčků nebo rozhodčích soudců.
Tomio Okamura
Delší dobu také Okamura sleduje exekuční mafii, jenže zodpovědnost za ni nepřipisuje Pavlu Němcovi, za jehož éry ve vysoké politice vznikala, ale teprve jeho nástupci Jiřímu Pospíšilovi. Vždycky totiž útočí jen na ty poslední v řadě. Podle Reflexu Okamura u svého publika zjevně nepředpokládá dlouhou politickou paměť. Za vrchol senátorova populismu pak považuje snahu zrušit kategorie levice-pravice a dokládá to programem hnutí, kde se píše, že Úsvit spojuje politiky napříč spektrem.
Kolem šéfa Úsvitu se vytvářejí bojůvky militantních občanů
„V kontextu Okamurova programu však bagatelizace pravo-levého dělení uvnitř dosavadního režimu dává smysl, neboť na pořadu dne je změna režimu: Přímo volený prezident sám jmenuje a odvolává vládu bez ohledu na Parlament, jemuž zbude hlasovat o zákonech, ale nebude mít žádný přesah do exekutivy,“ píše se v novém čísle Reflexu. Požadavek na přímo volené politiky, kteří by byli kdykoli odvolatelní, prý dělá z Úsvitu antisystémovou stranu, protože to už by Česká republika nebyla zastupitelskou demokracií.
Časopis také uvádí, že prostředí vysoké politiky Okamuru už řadu let fascinuje a svým způsobem je tudíž logické, že když v posledních zhruba dvou letech začala být patrná ztrouchnivělost a vyžilost vládnoucí garnitury, rychle pochopil, kudy do politiky vede nejkratší cesta. „Tento kalkul má ovšem konkrétní následky. Kolem šéfa Úsvitu se nejspíš samospádem vytvářejí bojůvky militantních občanů, kteří jeho novinářské kritiky napadají buď po internetu, nebo před nimi svého guru chrání na mítincích,“ konstatuje Reflex.
Zaplněná schránka i varování právničky
Tato zmínka není ani trochu náhodná. Když se koncem srpna objevila v Reflexu glosa o Tomiu Okamurovi, zveřejnil ji senátor na svém facebookovém profilu a přidal k ní e-mailovou adresu autora. Redaktor měl pak e-mailovou schránku zaplněnu vzkazy Okamurových příznivců a ty nejsprostší zveřejnil i v tomto čísle uvnitř rámečku, kde si také postěžoval, že senátor na jednom ze svých mítinků odmítl poskytnout rozhovor redaktorce Reflexu. Pikantní je, že šlo o dceru autora oné „protiokamurovské glosy“.
O válce mezi týdeníkem a politikem svědčí i přetištěný dopis, v němž právnička Tomia Okamury Klára Samková vyzývá Reflex, aby se při psaní dalšího materiálu o jejím klientovi zdržel veškerého komolení a dehonestování jména a příjmení klienta, uvádění nepravdivých informací či informací týkajících se klienta, které působí ve svém celku dehonestujícím dojmem. Navzdory tomu si Reflex v rámci šestistránkového materiálu neodpustil zveřejnit zmenšeninu obálky čísla 45 z minulého roku, na níž je v koláži senátor vyobrazen coby klaun a otitulován jako Pitomio.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
