Pane doktore, europoslanec Zdechovský upozornil, že noví politici jako Petr Macinka nebo Filip Turek na evropské úrovni nic neprosadí. Protože tam se všichni zástupci zemí EU znají, například z organizace mladých eurolidovců. Je toto správný přístup? Nebo je dobré pustit ke kormidlu někoho mimo establishment, byť má takový deficit?

Myslím, že americká Národní bezpečnostní strategie (NSS) varuje i pana Zdechovského, že jeho známosti s mladými eurokatolíky nemusejí být tak nadějné, jak si on sám ve svých eurolidoveckých, trochu brutálních představách představuje. Na druhé straně, i tento europoslanec, jako mnoho jemu podobných, má tolik temperamentu, že se u něho občas objevují euroautoritářské, neřkuli euroklerikální sklony. Obratně se to skrývá za lidovecké, tak trochu lidové zájmy.

Možná že někdo někde přehlédl, že Federica Mogheriniová se nejen prosadila, ale doslova proseděla, od svého členství v Komunistické straně Itálie až na vysokou úroveň evropské zahraniční a bezpečnostní politiky, na úroveň, kde už se hra na levici a pravici pěstuje tak trochu „po italsku“. Pak ale také platí, že prosadit něco (odcházející pan MZV Lipavský by řekl dotlačit někoho někam) jde opravdu snadno v té bruselské bublině. A to bez ohledu na názory, ale jen díky příslušnosti k nějaké uzavřené kastě nebo společenství. Má to jen jednu nevýhodu, když někdo z této hry vystoupí, může být poslán třeba do kriminálu pod záminkou zpronevěry finančních prostředků. Na to jsou dnes v Bruselu obzvlášť hákliví.

Pan Turek má výhodu/nevýhodu, že je homo novum a že se ho evropští dinosauři stejně jako mladí eurolidovci obávají. Má jiné přátele než ti zavedení mladí a hrozí mu mnohem větší nebezpečí než to, o kterém mluví pan Zdechovský. Může se totiž stát „jedním z nich“, a příklad vztahu pana Zdechovského a paní Mogheriniové to dokazuje. Jak říkal mladý Karel Havlíček-Borovský – jednou tě maj za svatého, podruhé jsi sviňák.

A ještě jeden příklad z velké politiky. Donald Trump přišel také z prostředí, kde se předpokládalo, že to s ním v politice nepůjde. A přitom provětral americkou, světovou a evropskou politiku víc než pověstný Cimrmanův Vítr z hor.