Poslanec Foldyna se omlouvá komunistům: Za vás bylo lidem i dobře

14.08.2011 0:01

PŮLNOČNÍ ROZHOVOR Dnešní poslanec za ČSSD prošel svůj život doslova od piky. Vyučil se v oboru lodní mechanik, pak složil státní zkoušku na kapitána vnitrozemské plavby a mezinárodního palubního radiooperátora. Na Prešovské universitě studoval pravoslavnou teologii. V politice byl lokálním zastupitelem v Ústeckém kraji, asistoval poslancům, až se jím nakonec stal sám. Po matce Srb, po otci Čech, to je Jaroslav Foldyna, kterému ParlamentníListy.cz položily na začátek obvyklou otázku.

Poslanec Foldyna se omlouvá komunistům: Za vás bylo lidem i dobře
Foto: Hans Štembera
Popisek: Poslanec ČSSD Jaroslav Foldyna

Co děláváte o půlnoci ze soboty na neděli?

Buďto si čtu, nebo si něco prohlížím nebo píšu na internetu.

Takže žádné spaní?

No, to v žádném případě. :)

Co se Vám honívá hlavou, když nemůžete spát.

Možná by si jeden myslel, že je to něco, co se vysílá po dvaadvacáté hodině. To sice také někdy (směje se), ale ne tolik. Většinou je to ale něco, co se odehrálo v poslední době. Anebo také rekapituluji to, co se odehrálo o hodně dřív. Je to různé.

A co Vám například nedá spát?

Většinou jsou to  věci osobního rázu. Teď jsem dědeček, v září budu zase dědeček, tak přemýšlím, jak to s nimi je, a podobně. Paradoxně, je pro ně situace podstatně složitější, než byla pro nás před 20-30 lety. No a také mám tříletou dcerku, takže přemýšlím i nad tím, jak to asi bude za pár let, jak ty věci řešit.

No a pak jsou to samozřejmě věci z politiky. Je kolem toho spousta úvah. Od těch menších, lokálních, komunálních, kdy člověk zvažuje, jestli jsme se rozhodli správně... u nás na Ústecku jsme vyhráli volby, takže ta odpovědnost tu samozřejmě je velká. Koho oslovit v určitých věcech, jestli k tomu ještě někoho přizvat, a podobně. Když už je člověk ve vyšším postavení v politice, tak chce aby fungovala i ta základní organizace, poslanecká kancelář, krajská politika. Probírám,jak se na věci dívají různí lidé, a na svůj vlastní vztah k těmto věcem.

No a samozřejmě je tu můj osobní vztah k Balkánu. Pročítám řadu tamních internetových deníků, a hodně přemýšlím nad tím, co se tam děje. V této souvislosti se mi samozřejmě zdá rozruch kolem gayů a lesbiček naprosto směšný.

Další půlnoční rozhovory:
Žena, co se nebojí ministrů: Gauneři a psychopati honí stádo k volbám
Netradiční půlnoční rozhovor: S poslancem Staňkem o vážné nemoci
Poslanec primář: Zastřelit celou vládu, to ne. Ale...
Filip: Načasova vláda si udělá ostudu, pokud nás bude zakazovat
Peake: Na zničení korupce nemám dostatečně silný vládní post

Ve sněmovně jste přešel z výboru pro sociální záležitosti do výboru hospodářského. Proč?

Je mi to bližší i vzhledem k mému působením na krajské úrovni. Byl jsem náměstkem hejtmana pro dopravu a hospodářství.

Když se zamýšlíte nad budoucností dětí a vnuků, co Vás nejvíc štve a jak vidíte hospodářský a sociální vývoj této země do budoucna?

Ono to jde ruku v ruce. Když dělám politiku profesionálně a čtu různé zprávy od nás i ze světa, vidím, že jsme svědky systémové krize kapitalismu. Kapitalismus se překonává v jedné věci a nestačí sám sobě dorůstat. 80 procent bankovních operací v Evropě nemají finanční ekvivalent. Ty peníze vlastně neexistují. Probíhají sice bankovní či akciové převody mezi nadnárodními společnostmi, ale ty peníze vlastně vůbec nejsou, natož, aby byly kryty nějakým zlatem nebo dokonce prací. To už je úplně směšné.

A co to znamená pro lidi?

Ta krize padá směrem dolů, a tak všichni začínají šetřit. A na kom se šetří? Na těch nejchudších. Hodně o tom přemýšlím a pro mě je to čisté zlo. A to monetární zlo, které se na svět dívá jenom a pouze přes peníze, jako kdyby začalo znovu nabírat dech a nabývat opět svou úplně původní podobu. Vždyť se vracíme na počátek 19. století, když škrtáme sociální výdaje! I nám roste počet milionářů, což se počítá od hranice 20 milionů korun. Na druhé straně je stále více lidí, co klesají na dno, do chudoby, nebo i pod její hranici . Jedni rychle bohatnou a druzí ještě rychleji chudnou.

Foldyna o korupci: Malým zlodějům sekáme ruce, velkým jen nehty
Poloviční Srb Foldyna popotahován za hájení Mladiče
Nemocnice klesnou na roveň ojetých aut, hřímá poslanec Foldyna
Foldyna vysvětluje půvab děčínské ČSSD. Je prý osobitá a originální

Já jsem ve škole nedával moc pozor, když se probíral marxismus-leninismus. Co mi tu chtějí povídat o tom, že máme právo na práci, právo na zdraví... Považoval jsem to za obrovské fráze, chtěl jsem mít rifle, časopis Bravo, jezdit do zahraničí a díval jsem se na svět přes docela jiné prisma. A teď v této realitě, ve svých 50 letech, začínám říkat - omlouvám se, paní učitelko, že jsem nevnímal, co jste říkala.

Brali jsme to jako samozřejmost...

Je to zvláštní. Ten režim měl samozřejmě obrovské negace, ale měl i svá pozitiva. A jakoby všichni zapomněli na ta pozitiva a viděli jen ta negativa.

Myslíte, že by to mohl být i záměr?

Ano, mohl to být i záměr a mimo to, je to nechuť člověka přiznat, že se v určitých věcech mýlil, že to špatně odhadl. Toto je i můj případ. Já se omlouvám v duchu svým učitelům, že jsem nad tím nepřemýšlel v tomto rozměru. Jistě, mnoho věcí bylo hrozných, ale jsou zápory a jsou klady. A my byli 20 let přesvědčováni, že všechno byly zápory, a jen to nové jsou klady. A ono je to všechno trochu jinak.

Přenesme se do oblasti zahraniční politiky, kterou také pozorně sledujete, už z důvodu své velké lásky, Srbska, Jugoslávie. Jaká vlastně je česká zahraniční politika a její budoucnost?

To je další věc, která souvisí s předchozí otázkou. Je to tristní záležitost. Já jsem se narodil v Československu, moje máma se narodila v Jugoslávii. Ani jedna z těch zemí už neexistuje.

Vy jste se, pokud vím, velmi zajímal o historii Československa...

Když jsem se v době minulého režimu snažil hledat východiska, sbíral jsem staré knihy o vzniku Československa. Bylo podporováno vlastenectví, to Čechoslováctví, Českoslovenství. Já jsem se narodil do období internacionalismu a hledal jsem Masarykovy odkazy, četl jsem Beneše... A najednou padne Československo, a všichni ti, kdo ho bourají, se zaklínají Masarykovskou cestou, tvrdí, že budou budova český stát, než jsem zjistil, že naše republika ve své zahraniční politice směřuje do Rakouska Uherska.

Myslíte tím Evropskou unii?

Já se stydím za to, že začínáme mluvit o Evropské unii jako o zlaté krávě, o spasení.., ale EU není mateřskou školkou, ani jeslemi, v určitých případech je to spíše polepšovna.

My jsme potřebovali mateřskou školku?

Řekl bych, že jsme svým způsobem potřebovali přivinout, v těch demokratických procesech. My jsme přes 40 let žili ve světě, kde byla demokracie odepřena. Potřebovali jsme vzory, a ony nám ty vzory najednou začaly šlapat po nohách. A to i z té ekonomické stránky.

Naše zahraniční i hospodářská politika jakoby ztrácela svou identitu, a najednou, jako by byla Česká republika zbavována i své národní identity.

V minulosti to bylo tak, že nás mocnosti zbavovaly té národní identity aby se pak dostaly k té hospodářské. Jak za Rakouska Uherska, tak za Hitlera i Sovětského Svazu. Za posledních 20 let jsme ale zbavováni hospodářské identity, pozvolna, aby nás pak zbavily té „národní identity".

Pro nás je dnes víc Brusel, než Praha, zahraniční společnosti vyvážejí zisky z této země, aniž bychom z toho měli nějaký užitek. Zprivatizovaly naše rozvody vody a kanalizace, a my už jen platíme stále větší poplatky. A banky? Ty mají největší zisky ne u sebe doma, ale na Ukrajině, na Slovensku, v Čechách a formou nedaněných dividend vyvážejí zisky do Vídně, do Berlína do Paříže, do Bruselu... a nám zbývá co? Myslím, že naší zahraniční politice chybí vůle více prosazovat, aby tyto společnosti u nás reinvestovaly ty peníze, nebo je progresivně zdanily. U nás. Oni je přece vydělávají na nás.

Čas pokročil a já se chci ještě zeptat na pro Vás velmi bolavou záležitost, a to je otázka Srbska a Kosova? Jaký je podle Vás možný vývoj? Bude ještě někdy Kosovo Srbské?

Na tuto otázku je odpověď ve dvou rovinách. Ta politická říká, že podmínkou pro to, aby tam ti lidé žili v míru, aby se měli dobře, ať už jsou to Srbové nebo kosovští Albánci, je přijetí do EU. Znám tamní situaci, lidé tam žijí ve velké bídě. A přemýšlí-li někdo upřímně o stabilitě Balkánu, ví, že je nutné, aby Chorvatsko, Srbsko a Kosovo vstoupily do EU ve stejném čase a za stejných podmínek.

A ta druhá rovina?

Ta druhá rovina je srdeční a svatá pro každého Srba, že Kosovo bylo, je a vždycky bude Srbsko.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Radmila Zemanová-Kopecká

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

„Mě zavřeli, a viník běhá po svobodě! Tady máte důkazy.“ Bývalý akcionář lukrativního fondu začal mluvit

16:22 „Mě zavřeli, a viník běhá po svobodě! Tady máte důkazy.“ Bývalý akcionář lukrativního fondu začal mluvit

„Moje obvinění spočívalo ve vyvedení akcií z portfolia fondu Consus, jejich prodej, a následně jsem …