Putin v Turecku: Nekývali mu na všechno, nicméně některé věci se u nás nepíší a jsou přitom důležité. Čtěte

02.12.2014 12:14

Návštěva ruského prezidenta Vladimira Putina 1. prosince 2014 v Turecku se nesla především v duchu pragmatického byznysu. Turecko, ač je spojencem Západu jako člen NATO, se nepřipojilo k evropským a americkým sankcím proti Rusku a navíc představuje vhodného exportéra široké škály potravin, které ruská vláda zakázala dovážet ze zemí EU. Tyto potraviny se snaží Rusko v posledních měsících nahrazovat dovozy ze zemí jako je Čína, Srbsko nebo právě Turecko.

Putin v Turecku: Nekývali mu na všechno, nicméně některé věci se u nás nepíší a jsou přitom důležité. Čtěte
Foto: repro kremlin.ru, tan
Popisek: Prezidenti Vladimir Putin a Recep Tayyip Erdogan
reklama

To, že hlavním tématem návštěvy prezidenta Putina v Turecku bude obchod, ukazoval i Putinův rozhovor pro turecká média, kde podtrhoval právě hospodářskou situaci a vyzdvihl to, že se Turecko nepřipojilo k západním sankcím.

V rámci hospodářské spolupráce se Rusko a Turecko včera dohodly na dalších dodávkách ruského přírodního plynu a především na rozšíření plynovodu Modrý proud, který exportuje ruský plyn do Turecka a jehož kapacita neodpovídá nynějším zájmům obou zemí. O rozšiřování jednaly obě země už od roku 2011. Rusko dalo Turecku 6% slevu na odběr plynu a připustilo, že další sleva až o 15 % je možná. Turecko je druhý největší odběratel zemního plynu hned po Německu a Rusové připustili, že si v budoucnu zaslouží podobná cenová privilegia jako Němci.

Informace o rozšíření plynovodu Modrý proud, který vede do Turecka a přes něj povede k hranicím Řecka, doprovázelo oznámení o tom, že Rusko považuje výstavbu Jižního proudu za uzavřenou. Zdá se tedy, že Modrý proud je chápan jako možná alternativa k Jižnímu proudu. Prezident Putin a po něm také šéf Gazpromu Alexej Miller oznámili, že i přes investice skoro 5 miliard dolarů, které Gazprom už do projektu vložil, bude projekt zastaven. Rusko tak podle nich došlo k závěru, že za stávajících okolností není realizace projektu, který měl diverzifikovat transport plynu do Evropy mimo území Ukrajiny, možná. Podle Putina Evropané nemají o projekt zájem a Rusko z toho vyvodí důsledky. „Jsme toho názoru, že to neodpovídá zájmům Evropy a škodí to naší spolupráci. Ale taková je volba našich evropských přátel," řekl Putin na adresu zablokovaného projektu EU. V Turecku nyní také potvrdil, že Evropané nebudou dostávat z Ruska už takové množství plynu jako v minulosti – tedy, že i Rusko bude diverzifikovat svoje exporty do dalších regionů světa.

Konec Jižního proudu přivítali i někteří ruští experti jako dobrý krok v době, kdy se ekonomika ocitá v problémech. Gazprom tak podle jejich názoru učinil dobré rozhodnutí, že omezil hodnotu svých současných investic. Stavba plynovodu přes území Turecka bude navíc mnohem levnější.

Jižní proud, jak známo, měl diverzifikovat podobně jako už existující Severní proud vedoucí z Ruska přes Pobaltí a Polsko do Německa export plynu tak, aby se vyhýbal existujícím trasám přes politicky nestabilní Ukrajinu. Střed Evropy a země jako Česká republika se díky tomu ocitá i nadále v závislosti na ukrajinských plynovodech. Rusko naopak bude mít minimálně ekonomický zájem na tom, aby tranzit přes Ukrajinu fungoval. Ukrajina si udrží svůj energeticko-geopolitický význam pro EU i pro Rusko. Podle informací, které poskytla Mezinárodní energetická agentura, EU nemá v současné době finanční zdroje na to, aby svoji plynovou závislost na Rusku rozhodujícím způsobem v blízké budoucnosti změnila.

Plyn nebyl jediným ekonomickým bodem návštěvy. Rusko a Turecko také uzavřely kontrakty na stavbu jaderné elektrárny s ruským Rosatomem a obě strany oznámily, že mají zájem na tom v budoucnu rozvíjet další společnou spolupráci v oblasti nukleárních technologií.

Obě strany se shodly na posílení hospodářské spolupráce tak, aby objem jejich výměny dosahoval k roku 2020 100 miliard amerických dolarů, dnešní objem činí asi 33 miliard dolarů.

Ruská a turecká harmonie ale nepokračovala podle očekávání v politické oblasti. Turecko má jiný názor na situaci v dnešní Sýrii než Rusko. Turecko odmítá Asadův režim, zatímco Rusko Asada už několik let podporuje. Rozdílnost názorů byla cítit při společném vyjádření, ve kterém prezident Putin upozornil na Asadovu velkou volební podporu, zatímco prezident Erdogan řekl, že jde o pokus ospravedlnit osobu, která se k moci dostala pomocí antidemokratických způsobů. Včerejší jednání na nejvyšší úrovni tyto rozdílné názory nesmazalo, i když obě strany se shodly na nutnosti společného postupu proti terorismu a IS.

Podobné neshody má ale Ankara paradoxně také s Washingtonem, který v poslední době upřednostňuje boj proti IS před změnou politického režimu v Sýrii, pro kterou je právě Turecko, jež požaduje odstranění Asada. Putinově návštěvě v Ankaře předcházela návštěva amerického viceprezidenta Bidena v Turecku, při které obě země ladily svoji vojenskou strategii v syrském konfliktu. Turecko jako součást dohody mělo dát USA k dispozici vojenské zázemí pro boj s IS a navrhovalo vytvořit v severní Sýrii bezletovou či nárazníkovou zónu, která by sloužila jako zázemí pro uprchlíky a syrské politické opozici a byla by mimo Asadův dosah. V reakci na turecko-ruské vyjádření o společném postupu USA možnost vzniku takové zóny odmítly.

Připojení Krymu k Rusku přineslo do rusko-tureckých vztahů další, i když méně ožehavou otázku krymských Tatarů. Jejich vedení stálo v opozici k připojení Krymu k Rusku a frekventovaně kritizuje ruské vedení za jeho krymskou a ukrajinskou politiku. Turecko krymské Tatary považuje za etnicky příbuzný, turkický národ, jejich situaci na nyní ruském Krymu sleduje a otázka byla součástí včerejšího rusko-tureckého jednání. Podle prezidenta Erdogana musí Rusko garantovat etnická a kulturní práva krymských Tatarů, nicméně přístup Moskvy v této otázce označil za „pozitivní“.

Dosavadní výsledky Putinovy návštěvy ukazují na ekonomický pragmatismus, se kterým se staví obě země k vzájemným vztahům za nové situace sankční války mezi Ruskem a Západem. Putin přijel do Turecka uzavřít celou řadu obchodních kontaktů a další spolupráci s Tureckem v této oblasti ještě prohloubit a posílit jako součást ruské odpovědi na konflikt se Západem. Spolupráce s Ruskem je ale samozřejmě ekonomicky výhodná i pro Turecko, které dostane mimo jiné například možnost zvýšit svoje exporty do Ruska a zafixovat dodávky plynu, které potřebuje pro svůj další hospodářský růst.

Rozšíření Modrého proudu a další spolupráce v oblasti exportu plynu potvrdilo nynější ruskou snahu o diverzifikaci vývozu plynu mimo Evropu a bylo anoncováno spolu s razantním odmítnutím Ruska pokračovat v projektu Jižního proudu. Nicméně dostavba Modrého proudu až k hranicím Řecka nechává Rusku (a i EU) otevřené možnosti do budoucnosti. Turecko se tak řadí k dalším zemím, které si hledají vlastní neutrální postoj k Rusku a má tak šanci ekonomicky profitovat z nynější sankční války, zároveň vzroste jeho energeticko-geopolitický význam pro Rusko a potenciálně i pro EU. Když se dva perou, třetí se směje?

 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: vss

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

EU tlačí migranty: Schwarzenberg našel nečekanou souvislost

11:02 EU tlačí migranty: Schwarzenberg našel nečekanou souvislost

ANKETA Žádné nové přerozdělování nelegálních migrantů nebude. Aspoň ne v České republice. Jasně to v…