S účastníky dále diskutoval historik Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů a režisér Martin Vadas, jehož film Proti komunismu se zbraní v ruce se v úvodu promítal a měl podle organizátorů názorně ilustrovat zvrácenou dobu, v níž se činy odbojové skupiny Mašínových odehrály.
Mašínová: Lituji, že jsem nemohla bratrům pomáhat
Ve filmu na úvod zaznělo několik důležitých věcí, které jsou podle režiséra Vadase nutné k pochopení celé problematiky. Z řad odpůrců skupiny Mašínových často zaznívá, že se mrtví členové SNB, kteří tu po přepadení stanic za účelem získání zbraní zůstali, ničím neprovinili a jejich zabití bylo hanebnou vraždou.
SLEDUJEME téma Mašínové
Ve Vadasově filmu byla zmíněna zásadní skutečnost, že všichni členové skládali služební přísahu, kde slibovali věrnost Komunistické straně Československa a stejně tak i obranu komunistického režimu proti jeho nepřátelům a příslušníci Kašík a Honzátko nebyli výjimkou, sloužili oddaně zločineckému režimu, který zabíjel své odpůrce, svobodomyslné Čechy, Moravany a Slezany. Film skončil konstatováním, že členové odbojové skupiny jsou hrdiny, kteří jako jedni z mála dokázali udržet čest našeho národa.
Čtěte také: Tady to skončí hodně špatně. Sestra Mašínů o Česku
Zdena Mašínová hned na začátku řekla, že činy svých bratrů, kteří jednali v duchu odkazu jejich otce, nacistického odbojáře, vždycky schvalovala a podporovala je. „Nebylo jiné cesty, jak se účinně komunistům postavit, bylo to správné. Jen lituji toho, že díky svému fyzickému postižení, které mám od narození, jsem se do jejich činnosti nemohla přímo zapojit a pomáhat jim," řekla Mašínová.
Korupce je důsledek zakořeněných komunistických struktur
Komunistický režim v Československu, ale i v ostatních státech podle Mašínové tak dlouhou dobu udržel jen díky neustále pěstovanému strachu obyvatelstva. „Lidé se uzavírali mezi sebe, báli se vystupovat a jakkoliv se zapojit. Ten strach přirozeně dovedu pochopit, ale nelze se jím nijak omlouvat či vymlouvat na nečinnost," vysvětlovala dcera hrdiny nacistického odboje.
Čtěte také: Říká se, že chlapi nebrečí. Reportáž z pohřbu Milana Paumera
Mašínová kritizuje ale i současnou společnost: „Náznaky demokracie tu sice jsou, ale nemůžeme mluvit o nějaké velké svobodě. Důvod je jednoduchý, listopad 1989 nebyl žádnou revolucí, došlo pouze k domluvené výměně moci. Tragické je, že velká část komunistů zůstala na svých místech a pouze převlékla kabát, třeba soudci nebo úředníci, a takoví tam často sedí dodnes. V tom vidím i následek silně zakořeněné korupce."
Čtěte také: Jeden z bratří Mašínů: Česko je pořád komunistické
Nebyl tu norimberský proces
„Nebyl tu žádný náznak norimberského procesu, jako po druhé světové válce. Prostě žádné tresty a to je hrůza," pokračovala Mašínová.
Po odchodu obou bratrů na Západ si chtěl režim podle Mašínové získat její důvěru. Hlásili se k ní různí lidé, zdánlivě protirežimní, ve kterých ovšem po čase poznala nasazené agenty.
Z publika zazněl dotaz, zda se Mašínová s bratry v době totality někdy setkala nebo s nimi byla alespoň kontaktu. Takové setkání se prý uskutečnilo jen jednou. V roce 1969 si Mašínová přes ČEDOK zařídila zájezd do Dánska, který jí byl povolen.
K tématu: Nečas hájil Mašíny, násilí podle něj bylo namístě
„Komunisti mi to samozřejmě schválili záměrně, protože se skrze mě chtěli dostat na bratry, ostatně mnohokrát žádali neúspěšně o jejich vydání z Ameriky. Už v autobuse na mě nasadili agentku, která se mnou byla i ubytována a bylo proto složité se od zájezdu nějak odtrnout. Nakonec se mi to v Kodani podařilo a s Josefem jsem se sešla. Celou dobu jsem přemýšlela o tom, jestli pojedu s ním do Spojených států nebo zda se vrátím do vlasti. Bylo to skutečně obrovské dilema. Pepa si myslel, že odjedu s ním, ale já se nakonec rozhodla vrátit, protože v Čechách jsem měla babičku a ta už nikoho jiného krom mě neměla. Nedokázala jsem ji tu nechat samotnou, když už o všechny ostatní přišla," odpověděla Mašínová a dodala, že tohle bylo do roku 1989 jediné setkání.
Psali jsme: Zpověď sestry Mašínů. Pomýšlela na sebevraždu, ale zachránil ji manžel
Němci vydali Švédu s Janatou s podmínkou, že budou popraveni
Dcera Václav Švédy, Ludmila Zouharová-Švédová celý případ prožívala jako malé dítě a proto se o podrobnostech dověděla až později. Vzpomínala na okamžik, kdy k nim na vesnici přijely černé tatrovky, aby zatkly několik rodinných příslušníků.
„Maminka mě hned poslala k sousedům, a když jsem se vrátila, viděla jsem jen dům zpřevracený na ruby. Všechno bylo rozházené a v domě zůstala jen babička, která seděla v kuchyni a brečela. Neřekla mi zpočátku ani o otcově popravě," sdělovala své vzpomínky divákům Švédova dcera.
Psali jsme: Motáky a rozšlapané brýle jsou to jediné, co po Josefu Mašínovi zbylo
Režisér Martin Vadas mluvil podrobněji hlavně o trestním stíhání bratrů Mašínových v 90. letech i okolnostech vydání Václava Švédy a Zbyňka Janaty po jejich dopadení ve východním Německu do Československa.
„Švéda s Janatou, kteří byli těžce zraněni při úniku a chyceni, měli být původně souzeni přímo ve východním Německu. Československo žádalo jejich vydání, ale Němci jim to umožnili pouze pod podmínkou, že budou popraveni. Naše komunistická vláda jim v tom ráda vyhověla a podepsala, že tady dostanou trest smrti," řekl při diskusi Vadas.
Vyšetřovatelé znemožnili po listopadu přístup ke spisům
Ten také rozvedl podrobnosti jejich stíhání po sametové revoluci. „Případem se zabýval Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, který v závěru svého zkoumání konstatoval, že skutky odbojové skupiny bratří Mašínových nelze označit za trestné činy, neboť se nejednalo o vraždy, ale o odboj," vysvětloval autor historických dokumentů.
Čtěte také: Kubišová: Mašínové pro mě byli hrdinové
Dodal, že celá věc ve výsledku dopadla úplně jinak, protože případ ještě otevřelo státní zastupitelství, které nakonec případ odložilo s tím, že je již promlčený. To je ale podle Vadase problém, protože odložením případu je zároveň znemožněn veřejný přístup do spisů. „Nevím, jestli je to paradox nebo záměr, ale tímto krokem nemůžeme zkoumat dobové spisy z 50. let. Vypadá to jako obrana tehdejší justice," dodal Vadas, který ještě krátce zmínil těžkosti s vydáním první knihy referující o tomto případu.
Havel znemožnil vydání knihy o Mašínech
Knihu pod názvem Jenom ne strach loni zemřelého Oty Rambouska mělo původně vydat exilové nakladatelství Josefa Škvoreckého, na jehož žádost z ní byly dokonce jako ústupek vypuštěny některé pasáže. Škvorecký nakonec však vydání této knihy přesto odmítl. Podle Vadase to bylo na nátlak Václava Havla.
Čtěte také: Mladší z bratří Mašínů: Kvůli Havlovi komunismus v Česku jen kvete
Přednášku pořádal Cashflow klub VŠE. Ten začátkem října plánoval také diskusi o islamizaci České republiky, kterou, jak ParlamentníListy.cz informovaly, několik hodin před jejím začátkem vedení školy zakázalo. Tento krok ostře odsoudil ministr školství Josef Dobeš.
Jako oficiální důvod zákazu škola tehdy uvedla údajnou nevyváženost diskutujících.
Předseda Cashflow klubu David Rektorys dokonce redakci sdělil, že byla v přípravě diskuse v náhradním termínu a částečně i s jinými panelisty, mezi nimiž měla být také profesorka Vladimíra Dvořáková, vedoucí Katedry politologie Fakulty mezinárodních vztahů Vysoké škole ekonomické. Uskutečnění diskuse však opětovně zabránilo vedení školy, tentokrát s argumentem, že se jedná o politologické téma, které nesouvisí s činností pořadatelského klubu. Podle Rektoryse škola uvažovala i o zrušení této besedy s Mašínovou.
Foto: Jan Rychetský
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
