„Za to může Bureš!“ vykřikuje starší paní, když jí u pultíku oznámí, že farmička končí. A není to z důvodu ceny. Kozí i kravské produkty mají ne za špatnou cenu. Posuďte sami – malé balení přírodního nebo ochuceného jogurtu za 25 korun, kefír za 40, kozí mléko do 60 korun. Na trhy na plzeňské náměstí Republiky jezdí už několik let, ale jejich expozé zde končí.
Má smysl pořádat v nejbližší době další demonstrace proti vládě?Anketa
Práce je hendikep?
„Zavíráme,“ říkají provozovatelé minimlékárny. Už to nadále ekonomicky neutáhnou. „O zvířata je nutné se starat ve dne v noci, každý den. I když nechcete nebo vám zrovna není dobře.“ Tak prekérní situaci ještě nezažili. Energie jdou nahoru, podpora z úřadů je mizivá. Naopak, na tyhle malé farmy se kontrolní orgány rády soustřeďují, protože ty se – podle vlastníků – nemohou a mnohdy ani nechtějí bránit, jsou dohledatelné a nemají čas ani peníze na právníky na dlouhé soudní spory.
„Babiš aspoň něco dělal, ale tady tihle už nedělají vůbec nic,“ promlouvá další paní, která tady ráda a pravidelně nakupuje. A nenechá tu padesátikorunu, ale několik stovek. „Pro děti kozí mléko, domácí jogurty bez éček a bez cukru,“ pochvaluje si žena. Vždy byla spokojená. A farmáři také, protože za pár hodin prodeje v plzeňském centru o sobotních trzích odjíždějí „vykoupeni“.
Ale přesto už to „nedají“. Drahé energie, drahá práce. Nejsou lidi, kteří mají vztah k půdě. A větší firmy prý zaměstnávají Ukrajince, kterým můžou dát poloviční mzdu. „Lidi radši koupí francouzské kozí sýry a mléko v hypermarketu, které je předražené, ale je to cool,“ konstatují prodejci. „Je módní ukázat, že na to máte. Přitom zdejší, tuzemské produkty jsou kvalitativně minimálně srovnatelné.“
Končíme a zavíráme
Jedni končí úplně, jiní omezují chov. A nakonec přemýšlejí i o pachtu půdy, nebo dokonce o jejím prodeji. Anebo třeba zmizet z tohoto „Bubákova“ někam pryč, kde ocení ruční práci. I tak se přemýšlí v těchto dnech, kdy se rozhoduje o bytí a nebytí řady firmiček podnikajících nejen v zemědělství.
„Uvidíte, jak to dopadne na jaře. Bude to tady jen o těch našich velkých zemědělcích, proti nimž údajně vláda bojuje. A pak o zahraničních výrobcích druhé a třetí – nikoliv první – kategorie,“ prorokují prodejci. „Co se tady za léta vybudovalo, vlastně už od sametovky, jde do kopru. A nikdo se nás nezastane.“
Svérázný lov
Prý je těžké sehnat jakékoliv dotace. Ti, kteří znají „cestičky“, je mají. Ale ti, kteří potřebují být dnes a denně na poli nebo ve stáji, nemají čas na bezuzdnou byrokracii. „Kontroly, zkoušky, přepadovky,“ konstatují smutně. „Jdou po nás, připadáme si jako štvaná zvěř. To nikdy nepamatujeme, takovou aroganci úřadů, nezájem byrokratů a vnitřní zlobu mnoha lidí, kteří ještě před pár lety byli přátelští a usměvaví.“
Na českém venkově ale taky vládne závist. Hodně lidí, kteří nevědí, co je to práce dnes a denně v noci od páté hodiny ranní, si myslí něco o zlatokopech. Prý je to čím dál horší. „Nýmandi se stávají největšími chytrolíny. Všude byli, všechny znají, ale přitom si tak maximálně dojdou na pracák pro dávky. Nebo si udělají svoje v montovně a pak padla... A nazdar bazar.“
Takřka na hraně to mají i řezníci, pekaři, ale taky lidé ve službách. Přitom takovéto firmičky dělaly i osvětu, chodily sem školky a školy, aby děti nejen viděly zvířátka, ale taky tu práci, než se dostane mléko nebo sýr na domácí stůl. „O tohle všechno budou ochuzeni,“ říká jeden z prodejců smutně. „Obávám se, že je to nevratný proces. Stádo se vybije snadno, ale zakládat nové, to je stále těžší. Chybí i chovný materiál. A nebýt toho, že si navzájem pomáháme, už bychom tady nebyli.“
Na našince bič – na cizí cukříček
Za stovku u nich nakoupíte všechno možné – sice v malém balení, ale zato naprosto čerstvé. To prý ale možná bude jen vzpomínka. Ceny prý pak vyletí nahoru okamžitě. „Dřív alergické děti chodily k soukromníkovi, který měl nějakou tu kozičku. Teď už tady byly farmičky a nějak se dalo uživit. Nebylo to velké hujaja, ale dalo se. Tomu všemu je konec. Stát si neochrání vlastní zemědělce, prvozpracovatele, ale naopak přeje velkým nadnárodním řetězcům.“
„Mám zlost, když vidím, jak to polským zemědělcům jde od ruky a jak mají vládní podporu,“ říká okolo jdoucí muž středního věku. „Tyhle naše srágory se třesou před každým euroúředníčkem a padají na zadek nad směrnicemi, které plní hujersky snad ještě dřív, než začnou platit.“
... za kým zajít?
Na trzích se snad nikdy nestalo, že by se nějaký koupěchtivý zájemce podivoval nad vysokou cenou mléka nebo čerstvého sýra, tvarohu, kefíru a dalších výrobků. Ony totiž nebyly vůbec astronomické a těch pár korun marže zase dali zpět do věčného koloběhu, který se podle nich nejen zadrhl, ale zastavuje se. „Kam budu chodit pro tyhle věci?“ říká bezradně mladá maminka. A hrdinná paní ze začátku naší reportáže spustí nanovo: „Jděte za Burešem!“
„Jděte za Fialou...“ procedí skrz zuby kolemjdoucí postarší muž. A dodává: „Stejně se tam nedostanete. Na náměstí tady určitě nebude. Ten má na rozdíl od toho vašeho Bureše bobky…“
COVID
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: Václav Fiala