Kapitalisté bohatnou, pracující nikoliv. Zde jsou čísla. Exkluzivní ukázka z nové knihy Ilony Švihlíkové

17.12.2014 12:10

Nad globalizací světové ekonomiky a krizí kapitalismu se opět zamýšlí známá ekonomka, docentka Ilona Švihlíková tentokrát ve zbrusu nové knize „Přelom: Od velké recese k velké transformaci", jejíž úryvek poskytla exkluzivně ParlamentnímListům.cz. Předestírá pohled na bitvu mezi kapitálem a prací. Jak se u Švihlíkové dá očekávat, kniha nabídne provokativní závěry.

Kapitalisté bohatnou, pracující nikoliv. Zde jsou čísla. Exkluzivní ukázka z nové knihy Ilony Švihlíkové
Foto: Daniela Černá
Popisek: Ekonomka Ilona Švihlíková

Ekonomka Ilona Švihlíková, známá kritikou nabubřelosti oligarchů, jednání elit i varováním před celkovou krizí společnosti, na kterou nejsme připraveni, teď na svou předchozí tvorbu navazuje knihou, kde předkládá další alarmující argumenty popisující její náhled na, dle jejího názoru, gradující bitvu mezi kapitálem a prací. V úryvku, který mají ParlamentníListy.cz k dispozici, upozorňuje na poměr mezd na HDP, tedy tzv. wage share. „Právě v 70. letech wage share ve vyspělých zemích vrcholí a dále už jen klesá,“ konstatuje také autorka. Vysvětlením situace se zabývala Mezinárodní organizace práce, která se zaměřila na čtyři faktory: technologický pokrok, globalizaci obchodu, rozvoj financializace a pokles síly odborů. Tyto důvody Švihlíková podrobně rozebírá.

Autorka zdůrazňuje v ukázce, kterou ParlamentnímListům.cz poskytla, vliv nevyváženosti exportu v intencích eurozóny s odkazem na Německo. Osloví i její tvrzení, že sociální stát byl pro kapitál jen dočasným, nikoliv trvalým kompromisem. „Konsenzus mezi prací a kapitálem skončil a s ním je drcen i sociální stát, neboť kapitál tento konsenzus nepotřebuje,“ uvádí autorka. Švihlíková také konstatuje, že celosvětově je tomuto tématu věnována velká pozornost, v České republice zůstává ale na okraji zájmu. Už sám název knihy „Přelom: Od velké recese k velké transformaci" naznačuje, že se čtenář může, jak se dá od Švihlíkové očekávat, těšit na fundované, ale také provokativní závěry.

Ukázka z knihy Ilony Švihlíkové: 

Knihu si můžete objednat ZDE.

Ve vyspělých zemích od 70. let klesá tzv. wage share neboli poměr mezd na HDP. Právě wage share je oním ukazatelem, který velmi dobře demonstruje bitvu mezi kapitálem a prací – mezi tím, který z těchto dvou faktorů si uzme více přidané hodnoty. Není v kontextu výše uvedeného jistě překvapivé, že právě v 70. letech wage share ve vyspělých zemích vrcholí a dále už jen klesá. Na rozdíl od ČR, kde je toto téma na okraji zájmu a de facto neznámé, se mu celosvětově věnuje velká pozornost. ILO ve Wage Report 2012/2013 uvádí značné množství analýz a studií, které se zabývají vysvětlením klesajícího wage share od 70. let. ILO se zaměřilo na čtyři faktory, jejichž relevanci zkoumalo: technologický pokrok, globalizaci obchodu, rozvoj financializace a pokles síly odborů. Dochází ve svých modelech k závěru, že největším problémem je financializace. Podle modelů ILO je financializace zodpovědná téměř z poloviny za pokles wage share. Pozoruhodná jsou zjištění týkající se technologií. Zatímco ve vyspělých zemích mají vliv na pokles wage share (jsou tedy pracovně úsporné), v zemích rozvíjejících se tomu tak není. Zde technologie působí pozitivně, mají vliv na růst wage share. Jasně se tedy ukazuje, že jsou v jiné fázi cyklu, rozvojové a rozvíjející země jsou opožděny za vyspělými. Řeší tedy jiné problémy, což je limitujícím faktorem u přejímání inspirace z těchto zemí. Poslední studie OECD Employment Outlook 2012 došla k závěru, že hlavním faktorem poklesu wage share ve vyspělých zemí v období 1990–2007 je technologická změna a kapitálová akumulace. Podle OECD tyto faktory zodpovídají až za 80 % poklesu wage share uvnitř odvětví.

Pokles wage share oslabuje spotřebu domácností a celkovou poptávku, která je v řadě zemí udržována dluhem. Klesající wage share zároveň vede ke značným nerovnováhám, jak uvnitř země, tak v globálním měřítku. Nezapomínejme na to, že význam wage share zdaleka překračuje „jen“ ekonomické implikace. Do značné míry je wage share vnímána i jako ukazatel spravedlnosti. Empirické výzkumy ILO ukazují, že pokles wage share má jednoznačný a nezpochybnitelný dopad na spotřebu domácností, vedl k nárůstu hospodářské politiky „export-led growth“. Dopad klesajícího wage share na investice není zcela jasný. Protože pokles wage share dramaticky souvisí s nárůstem dluhového zatížení domácností, podívejme se na hospodářské strategie podrobněji. Strategii růstu vedeného exportem (export-led growth) ve světovém měřítku nejintenzivněji sleduje Čína a Německo (na obě dvě země se ještě podíváme).

Zde podotkněme, že čínskou silnou stránkou není jen masa relativně levné a pilné pracovní síly, ale také podhodnocený kurz jüanu. V případě Německa je to nízká inflace a mzdová deflace, v této části rovněž uvedená. Čistý export pro Čínu pak představoval až čtvrtinu přírůstku k růstu HDP, v Německu dokonce mezi třetinou až polovinou HDP. Takovýto typ růstu je snad ospravedlnitelný pro země ve fázi dohánění, nikoliv ovšem u vyspělé země, navíc v rámci hospodářské a měnové unie. Německo touto politikou vytváří závažné nerovnováhy a poruchy v rámci eurozóny. Nadměrný důraz na růst vedený exportem (export-led growth) vyvolává nerovnováhy a může způsobovat i krize, podobně jako dluhově orientovaný růst. Ten je typický pro Spojené státy. Růst založený na bublině nemovitostí (tedy efektu bohatství) a čistém dluhu nemohl samozřejmě fungovat donekonečna, jak Velká recese dobře ukázala. Vraťme se ale k wage share. I poslední zprávy, které toto téma neustále sledují (Global Wage Report 2010/2011), potvrzují, že wage share klesá ve většině zemí OECD (tedy vyspělých) od 80. let. Za roky 1990–2009 se wage share snížila z 66,1 % na 61,7 %. Navíc je potřeba vzít v úvahu polarizaci výše uvedeného jednoho procenta nejbohatších. Pokud bychom toto jedno procento z analýzy odstranili, pak bude wage share padat ještě strměji. Vrcholoví manažeři nejvyšších firem se dostávají příjmově na úroveň vlastníků kapitálu.

…..

Kapitál si bere na úkor práce, konstatuje lapidárně Paul Krugman. Již tento fakt určitého návratu k tématům práce kontra kapitál je nutno ocenit, protože v americkém prostředí se nejedná o zrovna sledovanou problematiku. Krugman se, podobně jako Skidelsky, ke kterému se ještě vrátíme v samém závěru knihy, domnívají, že čelíme problému pracovně úsporných technologií. Krugman uvádí příklad výrob, které se, jak Obama apeloval, vrátily do Spojených států z Číny. Nikoliv ovšem kvůli tomu, že by najednou v USA našly kvalitnější pracovníky, ale prostě kvůli tomu, že výroba motherboard (klíčové složky pro počítač) je tak automatizovaná, že pro ni lidská práce už skoro není třeba. Klesající wage share je jedním z nejdůležitějších indikátorů, který nám o povaze dnešního socioekonomického systému poví víc než mnoho stohů popsaného papíru. Konsenzus mezi prací a kapitálem skončil a s ním je drcen i sociální stát, neboť kapitál tento konsenzus nepotřebuje. Má k dispozici možnost útěku (nadnárodní struktury s povahou politiky závod ke dnu) a hlavně se opírá o výhodu technologickou. Je to práce, která tahá za kratší část provazu. Sociální stát mohl fungovat za dvou podmínek. Jednak tu byly pracovně-tvorné technologie, založené na pásově výrobě s Fordovou „etikou“. Na straně druhé nesmíme zapomínat na strach, že východní model bude úspěšnější, což se minimálně v 50. letech tak mohlo jevit. Proto tedy sociální stát, který byl ovšem pro kapitál jen dočasným, nikoliv trvalým kompromisem. Navíc, v prostředí poválečné obnovy a rostoucí ekonomiky a zisků nebyl takový problém s jeho financováním. To se ovšem počínaje 70. lety dramaticky mění. Konsenzus pak zcela mizí s pádem Východního bloku. Navazujeme tedy na body zmíněné u nezaměstnanosti, pracující chudoby i nerovnosti, neboť jsou spolu všechny spjaty logikou kapitálu a moderních technologií, které umožňují jiný typ hospodářské politiky a světové dělby práce. Část zisku (spojená s kapitálem) se jednak pokouší obejít klasické zdanění (parazitickou infrastrukturu jsme již zmínili a ještě si ji dále probereme důkladněji), jednak usiluje o to, vytvořit si pro sebe samu lukrativní podmínky dalšího zhodnocování (financializace, dobývání renty).

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Daniela Černá

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Babiš v knize zúčtoval s Bémem. Hřib mu nestál ani za vyslovení jména

16:56 Babiš v knize zúčtoval s Bémem. Hřib mu nestál ani za vyslovení jména

EXKLUZIVNĚ Nová kniha premiéra Andreje Babiše má název „Sdílejte, než to zakážou!“ ParlamentníListy.…