Stačí se projít Prahou. V centru téměř v každé ulici, často také ve směnárnách, lze vidět ceduli: Vykupujeme zlato (příp. i jiné drahé kovy). Pokud by se tedy jedinec řídil tím, že v posledních letech stálo za to tolika živnostníkům v tomto oboru začít podnikat, svědčilo by to o tom, že se Češi zbavují zlata podstatně více než v minulých letech. A tudíž jsou na tom také podstatně hůř než dřív. Kolik zlata a jiných drahých kovů denně tyto provozovny skutečně vykoupí, si nechávají tajemně pro sebe, takže by se výsledky daly snad odvodit pouze z jejich následných daňových přiznání. Vstřícnější k odpovědím jsou však firmy, které obchodují s investičním zlatem – včetně třeba investičních mincí. Jak to tedy je?

„Nejrůznější analýzy a komentáře často radí, jak drahé kovy co nejlépe nakoupit. Jejich prodeji se už však taková pozornost nevěnuje. A přitom podle zvýšeného zájmu o výkup sbírek mincí či investičních drahých kovů lze skutečně dobře identifikovat, kdy nastává ve společnosti krizové období,“ uvedla pro ParlamentníListy.cz Jana Tatýrková, která zastupuje jednu z mnoha společností obchodujících se zlatem (Zlaťáky.cz). Nutno dodat, že i těchto společností se objevilo v posledních letech nebývalé množství.

Investice do zlata jako pojistka, kdyby bylo nejhůř

Pravdou totiž je, že se pro mnoho jednotlivců, ale někdy i celých rodin, staly investiční drahé kovy finanční pojistkou pro období, kdy by bylo nejhůř. (Podobně jako v historii nedávné i dávné.) I když se dá předpokládat, že představa toho, KDY je někomu opravdu nejhůř a nezbývá mu než prodat zlato či drahé kovy zakoupené pro tuto příležitost, je ryze individuální a může se lišit, když je situace jen trochu stabilní, k odprodejům těchto (investičních) cenností se lidé zatím uchylují prý spíše zřídka.