Místo sudů se vyvalily stoly, aby se u nich bok po boku pil zlatavý pěnivý mok. Že takový oficiální pokyn ještě nenastal, je žíznivému národu jedno.
Chlastáme covidu navzdory
„Žerém! Chlastáme!“ je slyšet v centru města a do ulic s polootevřenými hospodami, kde se točí samozřejmě do skla, nepřijde noha policistova. Měšťáci sice nasazují botičky autům jen za roh od bujarého veselí, ale kdo by se obtěžoval bránit podnikání.
„Zachlastáme!“ brunátná omladina, studenti i muži v Kristových letech. Pivo teče proudem, bratříčkování v podobě objímání a zpěvu nebere konce.
„Tady je řev až do pozdních večerních hodin, i v neděli už otevírají, aby si zlepšily skóre, o co je Bureš připravil,“ konstatuje okolojdoucí postarší pán, který se představí jako Martin. „Já se tomu vůbec nedivím, ale bydlet bych tu nechtěl. Pár měsíců, co byl covid, tu byl klid a teď už je to tu zase. A policisté na to kašlou docela záměrně, oni se vlastně bojí sem přijít,“ rozohní se.
Kdyby teď hospoda poblíž načerno otevřela zahrádku, zašli byste posedět?Anketa
Chceme do světa!
„Já na covid...,“ konstatuje uhrovitý klučina, který sem přijel na kole a prý si jich „loupl“ raději rovnou osm, aby měl do foroty. „Už je toho konec, začíná léto, dovolený, pařby,“ těší se tento zatím ještě nedostudovaný středoškolák.
„Kdybych mohl, hned bych jel do tý Indie nebo Brazílie podívat se na to, jestli tam skutečně lidi chcípají. Já myslím, že ne, protože všechno si vymýšlí ty pojebaný média.“
„Jooo… chceme už konečně do světa, chceme řvát na stadionech a hulit při koncertech,“ přidává se k němu další mladý muž, prý studující politologii na zdejší univerzitě.
Psali jsme:
Echt sklo, žádný plast
To ve čtvrti Lochotín je vyhlášená nálevna, kde se scházejí i přes covidové příkazy a zákazy skupinky starších pánů, aby si tu udělali těch svých deset patnáct piv. Hulákají na kolemjdoucí, kteří si je fotí, ukazují prstem „fakáče“ nebo i pohazují okolní kamínky. Tady to už také není jen na stojáka, a nikoliv z plastového kelímku, ale poctivého skla, které se moc nevymývá.
„Chtěli by nám vzít všechno lidský, ale to se jim nepovede,“ říká urputně pan Jaroslav. „Pivo bylo naším tekutým chlebem vždycky, frťany tady jely, i když tu byli náckové, chlastalo se za Rakouska-Uherska i první republiky. Tak proč ne teď. Navíc prej ten náš český rum, um, jak mu říkají Slováci nebo prostě tuzemák, je údajně na covid nejlepším lékem. To ale nikdo z těch felčarů a laboratorních krys, co se živí na téhle údajné pandemii, nepřipustí,“ mudruje pán. „Samý poplašný zprávy a blbá nálada. Nechte lidi se družit, a uvidíte, jak bude dobře,“ konstatuje na závěr.
Na plzeňském náměstí. Foto: Václav Fiala.
České plémě neporobíš
„Dobře už bylo!“ křičí na něj soused. „Teď to půjde od desíti k pěti. Tak radši rychle chlastejme, než nám dají povinný testy i do hospody. Ale i kdyby dali, my je všechny ochčijeme a přechčijeme. Český člověk si vždycky poradí!“ notuje si s ním jiný místní štamgast, pupkatý Rudolf, jehož pivní mozol připomíná malý Říp.
Odpoledne jsou tu veselá a hlučná. „Nepřátel a mrtvých se nelekejte a na jejich množství nehleďte,“ paroduje Jana Žižku jeho prý údajný jmenovec.
Ostatně, jak jsme se v neděli dozvěděli, otevřít by už doporučoval i exministr zdravotnictví. „Je nutné projít si města a podívat se, co se děje. Povolili jsme okénka, kde se lidé shlukují, a zahrádky by podle mě byly lépe organizované. Samozřejmě bych nepouštěl vnitřní prostory restaurací,“ sdělil na Primě Roman Prymula.
V ulicích Plzně. Foto: Václav Fiala.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Václav Fiala
