Chebská nemocnice – ať si příslušní piáristé, tiskoví mluvčí, velcí politici a další říkají, co chtějí, nikdy neměla příliš vábnou pověst. Město má tu smůlu, že je ze třech stran sevřeno sousedním Německem, kam můžete dojet na kole. Kdo může, pracuje „za čárou“, a bavorské či saské zdravotnictví či sociální služby již vysály stovky Čechů i Slováků, bydlících v Karlovarském kraji. Jestliže je v republice poddimenzovaný stav zdravotníků, tak tady je to znát nejvíce. I dobrý ukrajinský lékař, působící pár let v Česku (a tedy v EU), nemůže odmítnout nabídku od velkého souseda a pracuje třeba i ve velkých nemocnicích v Hofu nebo Weidenu.

Živý nebo mrtvý kraj?

Zpět k chebské nemocnici. I když uděláte pěknou rekonstrukci, nezapomenete na zateplení, zůstane vnitřek stejný, a možná ještě více chladný. Personál, který zůstal, je permanentně přetížen a žije hlavně z přesčasů. Za kovidové doby situace ještě víc k uzoufání.

„Papaláši si udělali novej pidi kraj, kterej je úplně k ničemu, je to směšný přílepek, ale hlavně že oni jsou za vodou,“ rozčiluje se muž středního věku na chebském náměstí, které pamatuje doby Valdštejnů i zfanatizovaných sudetských Němců. „Karlovarský kraj a ROP Severozápad je prolezlý strejdy s podivnou minulostí a nehezkou přítomností,“ konstatuje a přidává se k pánovi podsaditá žena středních let.