Nejprve něco k fašismu. V poválečném období se v celé Evropě těžiště politiky posunulo výrazně doleva, což bylo vyvoláno poválečnou hospodářskou krizí. Reakcí na marxistický internacionalistický socialismus se stala snaha určitým způsobem skloubit národní myšlenku se socialismem ve zcela nový ideologický směr – fašismus.

Korporativismus proti třídnímu boji

Na rozdíl od marxistického typu socialismu fašismus prosazoval národní jednotu, ve které by třecí plochy třídního boje  byly eliminovány vzájemnou spoluprácí všech stavů na základě korporativního uspořádání společnosti. Korporativismus však nebyl původním vynálezem fašismu, stavovské uspořádání společnosti prosazovaly například i proudy uvnitř katolické církve včetně papeže Pia XI., před tím Lva XIII.. Fašismus vzniknul v Itálii, kde ho se jeho hlavním představitel stal Benito Mussolini, který byl po pochodu na Řím v roce 1922 jmenován italským premiérem a stal se i „ducem“ (vůdcem).

U nás se ideové proudy blízké fašismu začaly profilovat uvnitř Československé národní demokracie po nástupu italského fašismu. V poválečné sociálně neklidné době sestavil Mussolini po pochodu na Řím novou italskou vládu a chopil se moci. U české nacionální pravice vyvolal nástup italského fašismu určité sympatie především kvůli svému nacionalismu a antibolševickému světovému názoru. Fašismus totiž nabízel řešení sociální krize, které se obávala buržoazie kvůli možné radikalizaci proletariátu a vrstev nejvíce postižených hospodářskou recesí.

Čeští fašisté

První zprávy o českých fašistech jsou z roku 1922. Jako „fašisté“ se začali první označovat lidé kolem moravského časopisu Hanácká republika, později přejmenovaného na Národní republiku, které vedl místní žurnalista Robert Mach.

V listopadu 1922 započal svoji činnost klub Červenobílých a Národní hnutí, kteří byli spíše jen „fašizující“. V časopise „Výzva  červenobílých“ bylo otisknuto i prohlášení k veřejnosti, které podepsali mimo jiné profesor František Mareš – pozdější „patron“ Vlajky, senátor Matúš Ďula a spisovatel Josef Holeček.

Další fašizující sdružení Národní hnutí se ustavilo 18. listopadu 1922. Významným ideologem byl profesor Stanislav Nikolau, který také spolupracoval později s Vlajkou.

Fašistické studentské sdružení jako předchůdce Vlajky

17. března 1926 vzniklo Fašistické studentské sdružení pod vedením studenta historie na Filozofické fakulty Jana Vrzalíka, který byl podobně jako Karel Schwarzenberg žákem profesora Josefa Pekaře. V tomto sdružení, které fungovalo z počátku pod křídly Národní obce fašistické, jejímž vůdcem byl bývalý náčelník generálního štábu Radola Gajda, byla základna budoucích členů Vlajky, kteří později odešli z NOF.  Národní obec fašistická vznikla 24. března. 1926 spojením Národního hnutí, Červenobílých a „fašistů“ kolem časopisu Národní republika.

V NOF brzy vznikl spor mezi pražským a moravským vedením s Cyrilem Svozilem. 5. února 1928 se konal generální sjezd NOF a k němu paralelně vzdorosjezd v Olomouci. Opoziční skupina vyloučená z NOF vytvořila organizaci Svaz slovanských fašistů. Se skupinou kolem Cyrila Svozila navázalo spojení Fašistické studentské sdružení, které se kvůli Gajdovým diktátorským metodám a omezování vlastní autonomie z NOF odštěpilo a přeměnilo se  20. 3. 1928 na Národní svaz mládeže a studentstva, který začal vydávat časopis Vlajka a byl přímým předchůdcem stejnojmenné organizace.

Národní svaz mládeže a studentstva začal vydávat časopis Vlajka

Zakládajícími členy Národního svazu mládeže a studentstva byli Jan Vrzalík, Jindřich Streibl, Jožo Hritz, Miloš Maixner a další. Výrazně se nacionalističtí studenti prezentovali na podzim 1929 při nepokojích na pražských fakultách kvůli přílivu židovského studentstva z Polska, Rumunska a Maďarska, kteří odcházeli ze svých zemí kvůli narůstajícímu antisemitismu. Mladí fašisté demonstrovali za numerus clausus pro židovské studenty (tedy aby byl stanovena kvóta na maximální počet studentů židovského původu).

7. března 1930 byla založena Vlajka jako politický klub.  Předsedou Vlajky se stal Lubomír Kukla. Spolupracovníky Vlajky byli J. Kolman-Cassius, Jožo Hritz, Jar. Chlubna, Lubomír Kukla, M. Maixner, Karel Pergler, J. Streibl, Jan Vrzalík, Zd. Zástěra. A také právě otec nynějšího předsedy TOP 09 Karel Schwarzenberg.

Schwarzenberg psal do Vlajky pod pseudonymem Bojna. Stavovský stát

Schwarzenberg psal do Vlajky pod pseudonymem Bojna a napsal například práci s názvem „Dějinný poklad národovectví“ míněný jako součást oficiálního programu Vlajky. Dále napsal otec nynějšího vicepremiéra Nečasovy vlády práci „Pravicové postavy“, v níž představuje portréty myslitelů a politiků od britských katolických tradicionalistů Gilberta K. Chestertona a Hillaira Belloca přes vůdce antisemitské Action française Charlese Maurrase a Léona Daudeta až po italské "neolegitimisty". Schwarzenberg psal i do katolické revue Řád, která podporovala korporativismus v katolickém duchu. Kritizoval demokracii s tím, že se podle něho zvrhává v tyranii většiny.

Programem „novodobého národovectví“ Vlajky byl stavovský stát podle italského fašistického vzoru, „osvobození národa od Masarykova realismu a pozitivistických pověr“, silný národní stát, podpora křesťanské (katolické) kultury a sociální spravedlnosti , podpora slovenské autonomii,v zahraniční politice spolupráce se slovanskými národy, především s Polskem, boj proti: partajnictví, mezinárodnímu kapitálu, „židomarxismu a světovému zednářství“, levičáckému intelektualismu a německému šovinismu.

O prázdninách bylo vydávání Vlajky zastaveno, redakce Vlajky se proto rozhodla pro spolupráci s časopisem Roberta Macha, vyloučeného z Národní obce fašistické v roce 1927, Národní republika a tento časopis se stal i orgánem Vlajky.

Antisemitismus Vlajky

20. února 1933 se Vlajka přeměnila z politického klubu na politické hnutí. Symbolem Vlajky byly tři pruty Svatoplukovy s českou vlajkou. Po nástupu nacismu k moci se k němu u části vlajkařů  začaly vyskytovat jisté sympatie pro jeho antisemitismus a tvrdé vypořádání se s komunisty a sociálními demokraty v Říši. Vlajka vystupovala proti německé emigraci také proto, že její velká část byla levicová a komunistická. „Hitler k nám vyhnal všelijaký neřád a hned čtyři se o něj starají. Kdo se stará o naše nezaměstnané, kteří už nepobírají podpory? Ti mohou mrznout, jen když se u nás budou mít dobře marxisté a židé,“ psalo se tehdy ve Vlajce.

Schwarzenbergův přítel Vrzalík například v článku článku Armáda Satanova píše: „Křesťanství nezničilo pronásledování římských césarů, akce Juliana Odpadlíka ztroskotala a Galilejský zvítězil nad novopohanstvím, islám nezničil křesťanství, ani nájezdy asijských barbarů, osvícenský racionalismus kapituloval. A to, co nezdařilo v minulých stoletích, o to usilují bolševici-armáda Satanova…to, co nepodařilo Diokleciánovi, Juliánovi a Voltairovi, to se má podařit mezinárodním tajným společnostem židovsko-zednářským.“ (VRZALÍK Jan: Armáda Satanova, Vlajka, roč. II., duben 1930, č. 2)