„Česká justice je obecně prolezlá kamarádšofty, falešnou kolegialitou, často přímo i úplatkařstvím. Tito lidé jsou ve svých pozicích neodvolatelní, ztrácejí časem kontakt s realitou a žijí ve svých profesních bublinách. Týká se to bohužel špiček justičního systému, protože tito lidé jsou tam nejdéle, a tak je nasnadě, že když nikdo nehlídá hlídače, tak to může dopadnout všelijak. Případ mého únosu je ukázkou zvůle těch lidí. A můj případ není ani zdaleka osamocen,“ říká podnikatel Pavel Buráň, který se ve vzpomínkách vrací k tomu, jak byl v říjnu 2014 držen v domě Jaroslava Novotného.

Tři maskovaní muži na něj mířili pistolí a injekční stříkačkou, přičemž ho přinutili podepsat klíčové dokumenty. „Ty dokumenty jsem podepisoval s pistolí u hlavy a s injekční stříkačkou u krku. Podepsal jsem je jen z důvodu, že mi bylo vyhrožováno smrtí mých dětí, několikrát pravomocně odsouzeným panem akademikem Novotným, který byl však pro soudní senát pana Šlapáka důvěryhodnou osobou,“ vzpomíná Buráň.

Tento nátlak měl tehdy podle něj jasný cíl – připravit ho o podíly ve firmách a ekonomicky jej naprosto zruinovat. Novotný tehdy firmě dlužil 176 milionů korun, a únos měl sloužit k tomu, aby se těchto dluhů zbavil. A nejen to, aby si další stovky milionů vydělal navíc.

Případ únosu byl vyšetřován a vedl k soudnímu procesu, ve kterém Novotný a jeho společníci čelili závažným obviněním. Dvakrát byli prvoinstančním soudem uznáni vinnými a odsouzeni k vysokým trestům odnětí svobody. Buráň tak alespoň na chvíli věřil, že spravedlnost zvítězila. Obvinění byli odsouzeni za únos a vydírání, které mělo za cíl Pavla Buráně donutit podepsat dokumenty pod hrozbou násilí.