Co soudíte o think-tanku Bezpečnostní centrum Evropské hodnoty?Anketa
„A to jsem jen utřela pár stolů venku," říká provozovatelka jednoho z penzionů v Hrádku nad Nisou, kde zrovna bydlím. Před obličej mi ráno dává úplně černou utěrku. Fuj, hrůza. Před tím jsem se jí zeptal, jak v městečku pociťují polský důl Turów, a ona to vzala takhle bez skrupulí...
V bezpečí Hrádku
„S Poláky tady nic nehne. Prostě jsou takoví. Manžel si s nimi zažil své," říká velice půvabná hoteliérka a doplňuje: „Měli jsme tady několik skupin geologů. Prý chtějí u dolu udělat stěny a kolem nich to osázet stromy. Ale vždyť je to hloupost, voda bude do toho dolu vždy unikat a my tady budeme na suchu." Ale to už jdu zrána do akce. Starosta Hrádku nad Nisou Josef Horinka byl do telefonu dost striktní, že má času málo, a že to mám vyřídit se sekretářkou. Když se choval téměř jako starosta New Yorku, byl jsem moc rád za jeho zástupce Pavla Farského, který měl také diář napráskaný až hrůza, ale čas si udělal.
Po vydatném rozhovoru jdu do místního „růžku" na Horním náměstí. Výdejního okénka, z něhož dělá hospodu zastřešená místnost před ním. Prý nalévá paní Dáša. Když přijdu, všichni zmlknou. A to chci jen jedno pivo. Prý se mě bojí, že bych mohl být zplozenec pekla, tedy člověk z hygieny. Když tam všem řeknu, že jsem novinář, nedůvěra trvá, ale je trochu menší. A ptám se na důl. „Polský důl, český průser," prohlásí hospodská. Je vidět, že ta ženská nemá z ničeho strach. V Hrádku už jsem se podruhé zamiloval, což neznačí můj zdravý přístup k lásce.
Sedí zde pár důchodců a lidí, co mají tuhle hospůdku rádi. „Hele, ty vole, viděl jsi tu studnu v Český televizi, jak tam není voda. Bomba, co? Jenže tam nikdy voda nebyla," říká štamgast. Dělá si srandu ze zpravodajství veřejnoprávního média. S paní Dášou, která mi jasně a stručně vysvětlila, že je česká patriotka, jsme si sice potykali, ale člověk z bezpečí občas musí odejít, aby se dozvěděl něco víc. Zvláště reportér.
Cesta plná strachu
A tak jdu k hnědouhelnému dolu Turów. Dnes největšímu problému mezi Čechy a Poláky. Podle Wikipedie má rozlohu 28 čtverečních kilometrů, hloubku 225 metrů a plánuje se jeho rozšíření. V lednu 2020 vydala polská strana povolení k jeho rozšíření, v roce 2021 Soudní dvůr Evropské unie nařídil okamžitě zastavit těžbu. Nicméně Poláci na to kašlou a těží dál. Podle předběžného rozhodnutí by měli platit pokutu půl milionu eur denně, v přepočtu asi 12,7 milionu korun.
„Tak se podívejte na ten potok. Už není," vyzve mě obyvatelka domu. V Oldřichově na Hranicích opravdu korytem už potok neteče. Některé domy jsou popraskané a to je tak vše, čeho si mohu všimnout. Jdu dál. Hranice a důl. Fotím tam jako šílený. Z budky na mě vyběhne starší žena a řve něco ve smyslu: „Vypadni, tady nemáš co dělat!" Ztratím se jí ze zorného pole.
Fotogalerie: - Až na okraj Turówa
Mám v hlavě rady místostarosty Hrádku Pavla Farského, že ochranka dolu je dost drsná a občas láme paměťové karty od fotoaparátů. Prý jezdí v zelených gazících. Zajdu proto do lesa a cestou se dostanu až na okraj dolu. Je špatné počasí, na konec dolu nedohlédnu, jen vidím v dálce kouřící komíny. Ale je tam jakýsi příkop, možná základ příštích stěn proti ubývání vody v Česku? Jdu dál lesem a sleduji ulici, ten zelený gazík tam projede asi pětkrát. Na konci lesa, kousek od Bialopole, si ještě jednou fotím důl. Nedaleko ode mě jezírko plné prázdných obalů od prášků. Že by feťáci? A najednou tam přijede bílý pick-up. Paranoia dělá své. Buď jsou to dealeři drog anebo ochranka dolu. Čekám. Do prdele, ležím v jámě půl hodiny jako nějaký uprchlík z Afghánistánu a ne občan Evropské unie. Pak auto odsviští a já se svou paranoiou v hlavě, aniž bych si vyfotil prázdná platíčka od prášků, přeběhnu ulici, les a jsem zase v Česku. Nevím, jestli mě někdo opravdu honil, ale tak to je.
Už zase v bezpečí
Když se dostanu z lesa, jdu polní cestou. Na jejím konci na mě mává z auta celník a jeho kolega tam chrápe jako zabitý. „Hele, tohle se nezřítilo kvůli dolu, ale stářím," řekne muž, který o kus dál opravuje přístavek a dodá: „Jediný, kdo se tady hroutí, jsem já!" Na okraji Hrádku nad Nisou je průmyslová zóna a u jedné z hal stojí psáno: „Nabíráme ostošest."
Vracím se na „místo činu". Tedy do Hrádku nad Nisou. „Víš, oni ti neříkají celou pravdu. Podle mě to posrala česká strana. Proč jsme tady asi tak dlouho žili bez problémů? Vždyť ten důl tady byl pořád. Prostě Češi chtěli prachy a Poláci je poslali do prdele. Poláci vědí, že jsou v rámci Evropy velmoc, jsou hrdí a dobří obchodníci. Na ně se musí v rukavičkách a chytře," říká host jedné ze tří známých hrádeckých hospůdek. Prý české propagandě nevěří.
A nakonec jsem v té hospůdce „na růžku" objevil pravičáka, který žije v Žitavě. Přiznává, že se Žitava propadla asi o metr, ale prý to není problém dolu. Jmenuje se Pavel Ulman a pro něj je důl Turów pouze politickým problémem. Podle něj je dobře, že se národovečtí Poláci nepokoří před Evropskou unií: „EU nám diktuje zelený úděl. Likvidaci uhelných a atomových elektráren. Diktuje nám, že se máme očkovat. To už není dobrá máma, to je zlý člověk, kterého nebudu poslouchat!"
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
