Mezivládní jednání o česko-polské dohodě ohledně dolu Turów nakonec bohužel nedospěla k avizované shodě. Ztroskotala na jednom sporném bodě, na délce trvání bilaterální smlouvy, po kterou ji nebude možné ani jednou stranou vypovědět. Logický požadavek České republiky je, aby smlouva po celou dobu těžby zajistila dodržení všech technických podmínek, které jsou v ní obsaženy.

Finanční sankce nařízené Evropským soudním dvorem nevyřeší situaci na hranicích, nevznikne z nich ani filtrační stěna pro zadržování podzemní vody, ani protihlukový val či opatření proti poklesu terénu a prašnosti. Je třeba připomenout, že Evropský soudní dvůr neřeší žalobu České republiky požadující definitivní zastavení těžby, ale stížnost na způsob, jakým bylo rozšíření a prodloužení těžby v dole Turów povoleno.

Se znepokojením také sleduji, jak někteří lidé na české i polské straně, kteří vůbec jednání nebyli přítomni, ve spolupráci s některými médii, přilévají olej do ohně a vyjadřují se k tématu a dezinterpretují to, co se na jednání skutečně dělo.

Pevně věřím, že jednání expertních skupin, ministrů životního prostředí a obou premiérů bude obnoveno v co nejkratší době. Pouze oboustranně naplňovaná dohoda, která bude přijatelná pro Česko i Polsko, dokáže situaci dlouhodobě vyřešit.