Ministr zahraničních věcí Jan Lipavský (Piráti) nedávno v rozhovoru pro Český rozhlas označil české předsednictví v Radě EU jako úspěšné. „Budu se držet úspěchů. Když jsme připravovali agendu českého předsednictví v Radě EU, neprobíhala ruská válka proti Ukrajině, ta změnila úplně všechno. Řešíme bezprecedentní energetickou krizi, bezprecedentní uprchlickou krizi, řešíme největší válku od konce druhé světové války v Evropě a řešíme de facto rozpad bezpečnostního systému tak, jak byl vybudován i skrze Helsinskou konferenci a OBSE,” míní ministr.
„Podařilo se nám v Praze dojednat zákaz vstupu Rusů na krátkodobá schengenská víza do Evropské unie. To ocenily především země, které s Ruskem přímo sousedí, Baltové a Finové. Koneckonců na české území na tato víza denně vstupovalo skoro 250 ruských občanů, takže to má přímý dopad i na bezpečnost České republiky. Daří se koordinovat humanitární pomoc pro Ukrajinu. Stáli jsme v čele přípravy výcvikové mise pro ukrajinskou armádu, která probíhá v Polsku, Německu, Česko se také zapojí. Máme na to již schválený mandát v Parlamentu. Běloruský politik Lukašenko je Putinův komplic ve válce proti Ukrajině. Nereprezentuje názor obyvatel. To všechno dělalo naše české předsednictví. Je to kolektivní práce, ale i ten kolektiv musí mít někoho, kdo ho neformálně posouvá, vede,” dodal Lipavský v Českém rozhlase.
ParlamentníListy.cz měly možnost se obrátit na několik svých zdrojů přímo z Ministerstva zahraničních věcí s dotazy, jak to s těmi úspěchy podle diplomatů je.
„Reálné úspěchy pro Česko a EU, které by Brusel a evropští partneři skutečně viděli a dokázali ocenit nejsou prakticky žádné. Pokud za vlastní úspěchy berou počty vystoupení před kamerami a kategorická prohlášení bez reálného dopadu, pak ano, pak je to úspěch. Za hmatatelný úspěch vlády lze rovněž označit vysokou míru podpory Ukrajině, jak ze stránky finanční, materiální i politické. Tenký led je hovořit o tom jako o úspěchu předsednictví, protože ne všem členským státům konvenuje mimořádně silná podpora Ukrajiny, kdy jsme mezi zeměmi v poměru k naší velikosti na prvním místě s tím, že Ukrajinci jsou nám pochopitelně vděčni, ale zahraniční politika by neměla mít jediný takto silný fokus, jakkoli je krizová situace. Aspekty důležité v dlouhodobém horizontu pro české národní zájmy jsou nyní potlačovány a uvadají v koutě,” rozmluvil se český diplomat.
Pokud jde o komplexní vnímání unijní problematiky, řešení různých situací, akceschopnost a reálné činy, žádné skutečné úspěchy prý vidět nejsou. „Při celkovém pohledu na to, jak předsednictví vypadá a probíhá na úrovni státu, tedy především MZV, vlády a důležitých resortů není žádná mimořádná aktivita vidět. Spíše je to takové, s prominutím, plácání, deklarace, hezká slova, ale iniciativa nulová. Čistá úředničina. Premiér sice jezdí na různé summity, účastní se pravidelných jednání Evropské rady, ale že by něčemu šéfoval, o tom při vší úctě nemůže být řeč. V Egyptě při klimatické konferenci se pan Fiala označil za světového lídra, ale že by se tam na něho stále fronta? Lídři jednotlivých států stejně chodili na Ursulou von der Leyen, nikoli za Fialou,” doplňuje.
Postřeh doplnil i další z dlouholetých zaměstnanců Černínského paláce, který má blízko k institucím Evropské unie v Bruselu. „Ptáte se na úspěchy našeho předsednictví, takže stačí jediný příklad. Jako jeden z největších úspěchů je vládními činiteli uváděn říjnový summit v Praze, kdy sem dorazili lídři všech evropských států i mimo EU. Zde je jedno velké ale. Česká vláda a pan premiér tu byli ponejvíc v roli jakéhosi majordoma či poskytovala prostor. Ani bych neřekl hostitelů, protože Evropské politické společenství je iniciativa francouzského prezidenta, takže formálním hostitelem byl Emmanuel Macron. Netřeba připomínat tehdy uniklé informace o tom, jak byl premiér Fiala naštvaný, když si účastníci summitu všude dávali společné fotky s Macronem a on sám byl pouze na pár snímcích jak je vítá u hradní brány. Asi tolik o úspěchu našeho předsednictví,” popisuje diplomatický zdroj naší redakce.
Ještě dál ve svém hodnocení zašel politický zdroj PL, který má z titulu své funkce blízko k vládě i samotnému předsedovi vlády. „Víte, pan premiér dělá skutečně co může, přesněji řečeno, co on sám myslí, že může. V řadě oblastí se vláda místo činnosti omlouvá čekáním na společná evropská řešení a složitost jejich zajištění, jindy se vymlouvá kupříkladu na německé partnery, jindy ani na to. Podívejte se na chudáka Síkelu (ministr průmyslu a obchodu za STAN, pozn. red.). Do Bruselu jezdí, stále mluví o nutnosti dosažení společného evropského řešení a jednotném cenovém stropu na plyn, a výsledek? Po měsících nic, vzduchoprázdno. Poslední vyjádření pana ministra bylo takové, že se lídři shodli na tom, že se zase sejdou a budou se o tématu bavit. To je úspěch jak Brno! Po pěti měsících tvrdé práce se shodnout, že se shodnete na dalším termínu schůzky, to si žádá velkou odvahu označit něco podobného za úspěch a veřejně to prezentovat,” míní.
Podle něho ale vládě jde na jedničku veřejná prezentace virtuálních úspěchů. „Vždyť je to katastrofa, buď nebyli schopní domluvit nic kloudného a funkčního, co by přineslo nějaké ulehčení situace a dopadu krize na občany, anebo naopak všechno ještě zhoršili. Samá slova, slova, velkolepá a nebojácná prohlášení, jak stojíme za Ukrajinou, jak se zbavujeme závislosti na Rusku, jak vláda bojuje, pracuje, řeší, analyzuje, připravuje. A skutek utekl. Musí se nechat, že tuto nečinnost a mlácení prázdné slámy na tiskových konferencích dovedou jejich PR týmy přetvořit do oslavných mediálních výstupů. Za to jediné lze vládu pochválit. Bohužel se občané jaksi těmito vzletnými slovy nenají a neohřejí,” uzavírá zdroj redakce z širšího okolí premiéra.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Radim Panenka
