Setkali se náhodně asi před dvěma měsíci, a protože neměli kde bydlet, usídlili se v márnici na hřbitově v Bohnicích. Ukradli dvě kola a dvoukolový vozík a vyráželi na vloupačky do okolí. Kradli potraviny a další věci z opuštěných chat a bytů, nosívali s sebou i potřebné nástroje; nože, šroubováky, nůžky na plech či svítilnu.

Ten den v říjnu si vyjeli kousek za Prahu a zalíbil se jim domek na okraji obce, protože v jeho bezprostředním okolí nikoho neviděli ani neslyšeli. Odložili jízdní kola, obešli zahradu a vnikli na pozemek. H. zůstal stát v bezpečné vzdálenosti od domu. R., vybavený nástroji v ledvince a kuchyňským nožem v pouzdře za pasem, se vydal až k domu, aby jej obhlédl zblízka. Z domu vyběhl pes a začal na R. štěkat. Tak se zloděj schoval za keřem.

Pes svým štěkáním přivolal majitelku domku. Paní Věra (78 let) nejdřív R. vyzvala, aby se jí ukázal a vylezl z toho keře. Neuvěřila, že přišel jenom krást ovoce a prohlásila, že na něj zavolá policii. Když se obrátila k R. zády, zaútočil a bodl paní Věru do zad. Ta nejdříve spadla na zem, ale ještě se zvedla se slovy „Paní, pojďte se podívat...“ vběhla do domu. Ve zdánlivě opuštěném domě byla totiž i jedna návštěvnice. Na dlouho odkládanou návštěvu „staré známé“ přijela dopoledne lékařka, vysokoškolská pedagožka paní M.

H., když uslyšel štěkot psa a ženský křik, utekl, nasedl na kolo a odjel do Bohnic do márnice. Za nějaký čas přijel do márnice i R. Byl převlečený do neznámé teplákové soupravy, založil oheň, na kterém spálil svoje boty a do ohně vhodil i kuchyňský nůž. Začal vyprávět, že zabil dvě ženy, že se ale na místo musí vrátit, aby se zbavil těl spálením na ohni. H. se začal R. bát a při první vhodné příležitosti odjel ohlásit vraždy policii.