Válka na Ukrajině trvá více než rok a Česko se mezitím stalo útočištěm stovek tisíců tamních obyvatel. Mimo žen a dětí, kteří obvykle tvoří velkou část uprchlíků, jde v hojné míře také o muže. Na Ukrajině přitom platí kvůli agresi Ruska všeobecná mobilizace pro muže ve věku 18 až 60 let. Existují však výjimky – mimo muže v uvedeném věkovém rozpětí se povolávacímu rozkazu vyhnou také zástupci společensky klíčových povolání (IT specialisté, hasiči, policisté apod.), studenti, rodiče tří a více dětí, muži starající se o lidi ve speciální péči nebo muži – samoživitelé.
Dle posledních údajů by se v současnosti v České republice mělo nacházet přes 500 tisíc Ukrajinců, přičemž cca 35 % tvoří muži.
Společností se však již nějakou dobu šíří zprávy o tom, že právě ukrajinští muži, a především ti mladí, se chovají nepřizpůsobivě, dělají hluk a nepořádek. Extrémní případ se stal nedávno v Brně, kde Ukrajinec napadl a zavraždil Roma. Ne všechny potyčky dopadnou tak tragicky, ale i drobné opakované výtržnosti dokážou lidem hodně znepříjemnit život.
Drogy, kriminalita, frustrace, nenávist
Že ukrajinští mladíci mohou pro Česko představovat problém, zmínil na svém facebooku i brněnský náměstek Matěj Hollan: „Co se může stát nebezpečného ohledně Ukrajinců? Bezprizorní teenageři bez potřebného vzdělání potloukající se po provizorních příbytcích... Co myslíte, jak to dopadne? Nějaké tipy?“ ptal se Hollan na úvod svého postu.
Fotogalerie: - Obránci evropských a ukrajinských hodnot
A níže citoval ze serveru irozhlas.cz: „Dospívající Ukrajinci jsou v Česku méně integrovaní než jejich mladší krajané. Vyplývá to z výzkumu Hlas Ukrajinců společnosti PAQ Research. Ze zhruba 20 tisíc jich navštěvuje českou střední školu jen 3368. Co za tím stojí? Mladí uprchlíci čelí kapacitní krizi středních škol i neochotě a šikaně u přijímaček. Pro některé je studium navíc jednoduše luxus. Část živí sebe nebo další příbuzné, v extrémních případech se propadají do bezdomovectví. Prvního července ale vchází v Česku platnost novela zákona Lex Ukrajina 5, která podmínky pobytu pro uprchlíky zpřísňuje.
Velká změna nastane v podmínkách udělování takzvané solidární domácnosti. Očekáváme, že někteří mladí lidé se kvůli tomu začnou propadat do bezdomovectví. Ostatně se to už děje, chodí za námi lidé, které kvůli změnám pronajímatel vyhodil už předem a skončili na ulici. Je tu společenská poptávka po větší přísnosti, důsledky ale nejsou společensky příznivé.
Fotogalerie: - Výcvik vojáků na Ukrajině
Je skvělé, že jsme velkoryse jako stát přijali tolik lidí prchajících před válkou. Musíme je ale normálně zapojit, aby mohli bydlet, vzdělávat se a pracovat, i když to znamená nezanedbatelné náklady. Jinak? Drogy, kriminalita, frustrace, nenávist. Jako vždycky,“ uzavřel Matěj Hollan.
Pod jeho příspěvkem se rozběhla diskuse, ve které se většina komentujících shodla na tom, že je důležité na toto téma upozorňovat a Ukrajince do společnosti co nejlépe začlenit.
Proti tomu se nedá nic namítat, ale jak ParlamentníListy.cz zjistily, začleňování není vždy jednoduché. Přesvědčit se o tom mohla i mladá lektorka češtiny, která přijala brigádu v jednom z pražských center pro uprchlíky.
Mám mít pochopení...
„Pracovala jsem pro jistou neziskovou organizaci, která Ukrajincům pomáhala se začleněním do české společnosti. Já je učila česky. Měla jsem na starosti několik skupin lidí, kromě žen s dětmi i skupinu starších chlapců mezi 15–20 lety,“ vypověděla redakci ParlamentníchListů.cz Adéla B., dvaadvacetiletá studentka speciální pedagogiky z Prahy. Jméno neziskovky nechtěla zveřejnit, protože za to, co se na kurzech češtiny dělo, prý samotná organizace nemůže: „Smysl jejich činnosti se mi líbil, s kolegy jsem vycházela. Ale práce s Ukrajinci, lépe řečeno s jednou jejich skupinou, mě tak znechutila, že jsem musela skončit.“
Fotogalerie: - Den nezávislosti Ukrajiny
Na brigádě tak Adéla vydržela jen dva měsíce, déle totiž nedokázala snášet nevybíravé chování ukrajinských výrostků: „Mladá lektorka jako já u nich samozřejmě neměla žádnou autoritu. Už od první hodiny bylo jasné, že učit tuhle skupinu nebude jednoduché.“
Skupina dle Adély čítala přibližně deset mladíků, kteří různými způsoby dávali najevo, že učení češtiny je to poslední, co je zajímá: „Vyloženě mě ignorovali. Buď křičeli, nadávali si, házeli po sobě papírky nebo kusy jídla, nebo dělali, že mě nevidí a neslyší a koukali do mobilů… Jako bych učila zvěř,“ říká mladá žena, která si nyní přivydělává jako chůva malých dětí.
Kromě hlučného chování a nesoustředěnosti se její svěřenci časem uchýlili i k sexuálním narážkám: „Mluvili mezi sebou ukrajinsky, takže jsem tomu jasně nerozuměla. Ale vydedukovala jsem, o čem se asi baví. Směrem ke mně dělali… jak to říct…“ hledala chvilku mladá žena ta správná slova, „dělali specifické pohyby, no, jako při sexu.“
Fotogalerie: - Dezinformace pod Skopečkem
Drzé chování došlo až do takového extrému, že na každou hodinu chodila Adéla s obavami a svírajícím žaludkem: „Bylo mi nejen psychicky, ale i fyzicky špatně. Mluvila jsem o tom s kolegyní, která učila druhou skupinu chlapců, a ta měla podobné problémy. Vydržela tam ale pracovat déle. Já na to zkrátka nebyla dost silná,“ říká Adéla.
Chování, kterému musela na hodinách češtiny čelit, popsala i vedení neziskovky. Reakce prý byla vlažná: „Ne, že by to zlehčovali, to ne. Paní ředitelka si mě vážně vyslechla a projevila pochopení. Jenže na druhou stranu mi řekla, že mám mít pochopení i já. Že jsou to traumatizovaní kluci, kteří utekli před válkou a viděli hrozné věci. Já to chápu, ale zas mi nepřijde v pořádku, abych tam proti těm chlapcům stála a nemohla se bránit. Nevím ani, jak se v takových situacích vůbec chovat,“ krčí rameny Adéla.
Uvítala by prý od vedení větší podporu nebo alespoň to, aby ji někdo z kolegů připravil na nestandardní chování. „Když se snažíte křičícím puberťákům vysvětlovat látku a oni si z vás místo toho dělají srandu a ukazují na vás prostředníček, moc toho nezmůžete. Vždy jsem se snažila věnovat se aspoň jednomu nebo dvěma žákům, kteří projevili trochu snahy, aby ta hodina nebyla ztracená. Ale odcházela jsem pokaždé frustrovaná.“
Když na jedné z lekcí vytáhl mladý Ukrajinec zavírací nůž, došla Adéle trpělivost: „Šermoval tam s nožem před ostatními, všichni z toho měli ohromnou legraci. Ale ve mně by se krve nedořezal. Nevíte, co ten člověk udělá… Tenkrát jsem si řekla, že učím naposled.“
Adéla odešla z neziskovky definitivně, i když mohla ještě učit ženy a děti. „Už jsem nechtěla. Dostala jsem v tu dobu možnost jiné brigády, tak jsem ji využila. Tohle beru jako drsnou zkušenost. Vždycky jsem byla hodně empatická a měla pochopení pro lidi. Tohle mě ale hodně ovlivnilo v pohledu na Ukrajince a uprchlíky celkově. Jistě nebudou všichni zlí, ale...“
Sociolog: Potřebují směr
ParlamentníListy.cz k tématu oslovily i sociologa Vojtěcha Bednáře. Co si o nevhodném chování mladistvých Ukrajinců myslí odborník?
„Když jim dáte, školu, práci a směr, tak není problém. Jsou to schopní a inteligentní lidé, kteří jsou vděční. Pokud mají trauma nebo psychický problém, který je vede k tomu, že neadekvátně reagují na normální podněty, je důležité s nimi odborně pracovat. Psychologickou pomoc by měli dostávat v rámci speciálních programů,“ řekl Bednář.
Problém podle sociologa může nastat v okamžiku, kdy mladí Ukrajinci ztratí směr: „Když je přestanete integrovat do systému, dávat jim práci nebo alespoň ukazovat, kde tu práci najdou, když je nebudete vést ke vzdělání apod. Pokud se toto přestane dělat, začne to drhnout. Ale pokud jsou v systému, je to – nebo mělo by to být v pořádku.“
Co se týče negativních zkušeností Čechů s Ukrajinci, může to být dle Bednáře právě projev toho, že se s nimi dostatečně nepracuje: „Ale nevím, neznám konkrétní detaily, je to velmi specifické takhle na dálku určit…“
Dosavadní práci neziskovek a českého státu pomoci Ukrajincům vnímá Bednář jako dostatečnou: „Neznám programy neziskových organizací, ale já coby sociolog věnující se firemní klientele mohu mluvit za stranu zaměstnavatelů. A u nich je opravdu velká snaha, aby to s Ukrajinci fungovalo. Je o ně ze strany firem velký zájem. Neříkám, že je to dokonalé, ale rozhodně je snaha, aby byli integrováni a zapojeni do pracovního systému. Pomáhají jim zařizovat jazykové kurzy, vycházejí vstříc s úvazky a podobně. Firmy dělají, co mohou, aby ukrajinské občany vzaly pod svá křídla, a díky práci je také začlenily do celé společnosti,“ uzavřel sociolog Vojtěch Bednář.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
Ukrajinci
Informace pro ukrajinské občany na území ČR v návaznosti na ruskou agresi na Ukrajině na leznete na oficiálních stránkách MV ČR. MV ČR také pro tento účel zřídilo samostatný portál. Základní informace o ukrajinské diaspoře v České republice naleznete na těchto stránkách.
válka na Ukrajině
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Stručné informace týkající se tohoto konfliktu aktualizované ČTK několikrát do hodiny naleznete na této stránce. Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Andrea Novotná
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
Tiamati
