Vzpoury na Ukrajině i jinde dávají tušit rozsáhlé změny. Varování amerického autora

29.03.2014 20:38

Americký autor bestselleru s názvem Co nesmíte vědět se zabývá celou řadou konspiračních teorií, které se snaží podložit fakty i poctivě zanalyzovanými zprávami tisku, jež jeho domněnkám a hypotézám dávají jistý punc serióznosti – minimálně na půdě úvah a zamyšlení se nad tím, jaký názor může být nejpřijatelnější.

Vzpoury na Ukrajině i jinde dávají tušit rozsáhlé změny. Varování amerického autora
Foto: Hans Štembera
Popisek: Na Václavském náměstí proběhl protest Za vaši i naši svobodu-Ne ruské okupaci Ukrajiny

I když se v jeho knize lze dočíst především o znacích, které napovídají vzniku Nového světového řádu, ale i o finančních tocích, za zmínku jistě stojí i to, co Michael Morris uvádí o takzvané občanské neposlušnosti.

Nejprve připomíná, že občanská neposlušnost znamená vědomý přestupek proti zákonu, povinnosti či příkazu ze strany státu nebo jiné moci, učiněný z důvodu vlastního svědomí, ale bez použití násilí. Tento přestupek není – v protikladu ke stávce – však nijak právně krytý a neposlušný občan se vědomě vystavuje riziku trestu.

I v Česku snahy o občanskou neposlušnost byly. Ale...

Zde je nutno dodat, že to jsou dva, tři roky, kdy se i v Česku objevovaly výzvy k tomu, aby lidé byli občansky neposlušní. Tehdy to bylo ve spojitosti s nespokojeností s vládou a kroky expremiéra Petra Nečase a jeho ministrů (hlavně ministra práce a sociálních věcí Drábka a zdravotnictví Hegera). Poté, co se takové výzvy objevily i v e-mailových schránkách ParlamentníchListů.cz a zdálo se, že jisté skupiny Čechů mají velmi blízko k tomu, aby jich uposlechly, zjišťovala redakce názory nejen politiků, politoložky, ale i právníka na to, jaké by to mohlo mít na zapojené aktéry dopady. Jelikož rozhodně ne příjemné, možná i to byl důvod, proč v masovém měřítku i přes výzvy různých aktivistů v Česku k občanské neposlušnosti nakonec nedošlo.

Vraťme se tedy k Michaelu Morrisovi a jeho slavné knize a zkusme vytvořit co nejpřesnější obraz toho, co vše občanská neposlušnost přináší a s jakými lze počítat důsledky (samozřejmě i výsledky).

Možná ne všichni vědí, že výraz občanská neposlušnost  - anglicky Civil Disobedience – zpopularizoval americký filozof Henry Davida Thoreau. Ten ve stejnojmenné eseji vysvětlil, proč neplatil daně: Uvedl, že se tak stalo z důvodu protestu proti tehdejší válce s Mexikem a otrokářství.

Odešel do ústraní - pak byl zatčen a uvězněn

Encyklopedie v jeho životopisech zmiňují to, že v březnu 1845 začal tento esejista a moralista žít samotářský život, když si postavil chatku na pozemku vlastněném jeho dlouholetým přítelem Ralphem Waldo Emersonem. Do chatky, která jej stála přesně 28 dolarů a dvanáct a půl centu, se Thoreau pak symbolicky nastěhoval 4. července 1845 na americký Den nezávislosti. Od tohoto data se počítají dva roky a dva měsíce jeho nezávislého života, které strávil u rybníku Walden, nedaleko svých přátel a rodiny v Concordu.

Během svého pobytu u Waldenu (přesněji v červenci 1846) byl ale při jedné ze svých cest do města zatčen a vsazen do vězení pro daňový dluh. Thoreau totiž, jak je patrné, vědomě odmítl finančně podporovat stát, který vedl podle něj bezdůvodnou válku s Mexikem a toleroval otrokářství, a neplatil proto tzv. daň z hlavy. Daň za něj nakonec kdosi zaplatil, a tak ve vězení strávil pouze jednu noc. Jeho čin tehdy nevzbudil žádný větší společenský ohlas, ten přišel až po zveřejnění již zmíněné eseje. Ta později významně ovlivnila bojovníky za lidská práva, jako byli např. Mahátma Gándhí nebo Martin Luther King.

Kdy je občanská neposlušnost „svatou" povinností?

Byl to i Mahátma Gándhí, kdo tedy opakovaně na možnost občanské neposlušnosti upozorňoval. Tento muž pokládaný za jednoho z největších politických a duchovních vůdců Indie a indického hnutí za nezávislost ve filozofii aktivního, ale nenásilného odporu prosazoval výše uvedené celý svůj život. „Pokud stát opustí půdu práva, je občanská neposlušnost svatou povinností,“ lze najít v jeho díle a myšlenkách. Rizika, která však z uplatnění této filozofie pramení, moc dobře znal a byl s nimi smířený.

To, že by i v současné Evropě mohla ve větším měřítku propuknout občanská neposlušnost, naznačil již před třemi lety kontroverzní americký prognostik Gerald Celente, v rozhovoru, který dal médiím. Předpověděl, že by v Evropě a možná i celém západním světě od roku 2011 mohly nastat bouřlivé časy. „Stále více lidí, nezávisle na věku a vzdělání – přišlo zjevně k závěru, že je na čase, aby začali jednat proti zcela zvrhlému politickému a ekonomickému systému,“ řekl mimo jiné. A shrnul fakta, která ho k takovémuto názoru vedla. Například to, že v říjnu 2009 propukly protesty v Rakousku s heslem: My vaši krizi nezaplatíme. Tyto týdny trvající protesty studentů, kteří obsadili univerzity, se rozšířily v podobě hnutí pak i do sousedního Německa. Klid nepanuje ani v jiných částech Evropy. Na konci roku 2010 vzplanuly protesty a stávky v Portugalsku, Španělsku a Irsku. Není třeba asi ani detailně zmiňovat Řecko – i když se o něm v posledních měsících opět příliš v médiích nepíše. To přitom bylo podle Morrise od poloviny roku 2010 prakticky ve výjimečném stavu. „Řekové dávno překročili pravidla stávky a dostali se již na hranici občanské neposlušnosti,“ konstatoval spisovatel.

Citoval pak i názory mnoha znalců, kteří poukazovali na to, že byly překročeny meze platných zákonů všech států Evropské unie. A to postupně, nicméně prý nejpozději v květnu roku 2010, kdy byl schválen „záchranný balík“ pro Řecko. Nelze se proto prý divit, že lidé po občanské neposlušnosti volají. V článku 20 Základního zákona Spolkové republiky Německo (ústava) se totiž ve druhém odstavci mimo jiné píše: Veškerá státní moc vychází z lidu… A jak Michael Morris připomíná dál, ve čtvrtém odstavci pak ještě toto: „Jestliže není možný jiný způsob nápravy, mají všichni Němci právo klást odpor každému, kdo se pokusí tento řád odstranit.“ A ačkoli zmiňuje v knize Německo, jisté je, že podobné je to i v jiných zemích EU.

V Řecku přestali platit mýtné

Není překvapující, že odpor a občanská neposlušnost však roste zřejmě nejrychlejší formou právě ve zmiňovaném Řecku. Tam v roce 2010 z několika malých protestních akcí skupin vzniklo postupně celostátní hnutí s názvem: Nezaplatíme. Jeho činnost spočívala v tom, že měsíce – s velkým úspěchem – vyzývalo Řeky prostřednictvím letáků a internetu k tomu, aby neplatili u mýtných bran zprivatizovaných dálnic ani ve veřejné dopravě. O tomto aténském výboru NEZAPLATÍME pak informoval i Leonidas Papadopoulos v rozhovoru pro list Junge Welt, který vyšel 18. ledna 2011. A zdůvodnil též to, proč asi 40 procent Řeků neplatilo mýtné poplatky.

„Vláda poskytla v roce 2009 navzdory závazkům, které vyplývají z platné ústavy, soukromým firmám práva k využívání státních silnic s tímto výsledkem: Dnes se žádají poplatky všude a jejich výše navíc neustále roste. Používání silnic, jejichž výstavbu jsme si zaplatili z našich daní, bude nakonec neúnosně a nepřekonatelně drahé. Například jízda z Atén do Soluně a zpět stojí 45 euro. Nejsou však k dispozici souběžné cesty, kterými by se dalo projet bez poplatků.

A tak jsme se před půldruhým rokem poprvé spontánně shromáždili a zvedli závory, aby řidiči mohli volně projíždět. Tento vztek se pak v průběhu doby proměnil v organizovanou akci a podobné výbory postupně vznikaly po celé zemi,“ cituje slova Papadopoulose kniha Co nesmíte vědět.

Ve vzduchu visí rozsáhlé změny - ale pozor na manipulace

Jako jistý vztyčený prst je pak dále připomenuto to, že vzpoury se odehrávají v posledních letech na různých místech světa – viz nyní Ukrajina, Krym. A podle Morrise právě tyto vzpoury prý dávají tušit, že ve vzduchu visí rozsáhlé změny.

„My všichni bychom měli dát pozor na to, aby změny proběhly mírumilovnou a nenásilnou cestou. Protože ne vše, co se zdánlivě jeví jako hnutí, které vzešlo z lidu, ve skutečnosti musí takové i být. Právě v případě velkých převratů a pádů vlád se střetávají značně rozdílné zájmy. Vždy je tedy třeba se ptát otázkou: A komu to prospěje?“ varuje spisovatel amerického bestselleru, který byl přeložen do řady světových jazyků. Podle něj je tedy při jakémkoli počínání mít na paměti to, že očividně nezbytně platí zůstat velmi ostražitý a nedopustit, aby se z nás nestaly nástroje v nepovolaných rukou. Což se může lehce stát i v případě, že podlehneme výzvám k nějakému masovému protestu – či zde zmiňované občanské neposlušnosti.

Právník odhaluje: Jak nahlížet na výzvy k občanské neposlušnosti

Podle právníka, kterého ParlamentníListy.cz v souvislosti s otázkou občanské neposlušnosti oslovily, stojí totiž hned na počátku jeden zásadní problém – občanská neposlušnost totiž není nikde v zákoně zcela jasně definována. Může se za ní skrývat tedy celá řada jevů.

„Ano, není to jev, který by byl nějak jasně definován - spíš se jedná o mediální obrat. V první řadě se nám pod ním vybaví asi protesty v ulicích, samozřejmě se však za tím může skrývat celá další řada rebelií. Včetně těch, které mohou vyvolat trestní postihy, toho by si měli lidé být vždy vědomí," vysvětlil advokát Kolja Kubíček.

Pokud se člověk rozhodne neplatit daně, samozřejmě musí počítat s tím, že by šlo o daňový přečin. „A ten, pokud bude vláda a výkonná moc mít pravomoce, může být a zřejmě by byl s největší pravděpodobností potrestaný. Nelze se spoléhat ani na to, pokud by se na takovém kroku dohodlo sto, tisíc či pět tisíc lidí. Jako právník před takovým krokem tedy mohu jen varovat,“ řekl Kubíček. Dodal, že tato forma protestu by byla účinná pouze v případě, že by se do ní zapojila široká, třeba statisícová masa lidí - a to je podle Kubíčka v Česku nepravděpodobné.

Trestní postižitelnost by padla jedině tehdy, pokud by padl celý systém

„Trestní postižitelnost za činy spojované s nějakým druhem občanské neposlušnosti by padla jedině tím, že by došlo k revoluci a svrhnutí vlády - ta by tím ztratila pravomoci k tomu, aby mohla někoho potrestat,“ uvedl jediný možný případ, kdy by mohla i vyhrocená občanská neposlušnost projít bez následků, Kolja Kubíček.

A lze dodat, že takový případ přitom novodobá historie i v Evropě již pamatuje.

„V devadesátých letech navrhla Margaret Thatcher v Británii takzvanou daň na hlavu, proti čemuž se zvedla ze strany Britů obrovská vlna nevole. V okamžiku, kdy půl milionu lidí daň nezaplatilo a další se k nim připojovali, musela vláda rozhodnutí změnit. A vyměnila i samotnou Thatcher,“ uvedl jeden příklad z minulosti pro ParlamentníListy.cz europoslanec Miloslav Ransdorf (KSČM).

V minulosti před projevy občanské neposlušnosti, ke kterým byIy rozesílány výzvy, varovala i profesorka politologie z VŠE Vladimíra Dvořáková. „Tento pojem, známý z historie v souvislosti s Gándhím nebo Martinem Lutherem Kingem, znamená vědomé porušování zákonů. Je tedy třeba počítat s tím, že dotyčné osoby budou uvězněny. A v případě nějakého neplacení daní bych byla velmi opatrná, aby se za to nakonec neschovávaly jen cílené daňové úniky. U občanské neposlušnosti je totiž důležité vždy jasně definovat, proti čemu je namířena,“ shrnula politoložka Dvořáková.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Alena Hechtová

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Kubera? 100 cigaret, 15 kafí, whiskey, skoro nejedl! Teplice truchlí a vyprávějí. Ale došlo i na „Muslice“. Máme FOTO

12:11 Kubera? 100 cigaret, 15 kafí, whiskey, skoro nejedl! Teplice truchlí a vyprávějí. Ale došlo i na „Muslice“. Máme FOTO

REPORTÁŽ „Všem je to líto. Na druhou starnu se nelze divit, že to vzalo tak rychlý konec. Kouřil sto…