Česká ekonomika je prý ve velmi dobré kondici a nezaměstnanost téměř neexistuje. Co na to politikům odpoví svobodná matka na rodičovské dovolené, které marně vymáhá výživné pro dítě?
Byla by asi velmi jadrná. Jinými slovy, k čemu vám jsou dobrá výkonnost národní ekonomiky a nízká nezaměstnanost, když bojujete s vlastním rodinným rozpočtem?
Zanedbání povinné péče je v České republice druhým nejčastějším trestným činem. Zhruba polovina rodičů, víceméně otců, se vyhýbá placení výživného na vlastní děti. Dluží jim podle odhadů minimálně 13 miliard korun. Jak je ve vyspělé západní ekonomice možné, že spravedlnost neexistuje a rozsudek soudu je mnohdy jen cárem papíru?
Umím si to vysvětlit pouze chybou v systému. Normální to určitě není.
Částky výživného jsou přitom mnohými soudy přiznávány v symbolických výších, ze kterých není možné dítě uživit, zvláště má-li zdravotní problémy, brýle, rovnátka, zájmovou činnost. Proč se tak podle vás děje?
Co se týká výživného, tak to je opravdu kapitola sama pro sebe. Hlavní problém vidím v tom, že jeho výše není pevně daná. Existují pouze orientační a doporučující tabulky, nicméně rozhodnutí soudu je naprosto autonomní.
A pokud půjdeme dál, běžná výše výživného, soudě podle výpovědí žen v klubu, jsou dva až čtyři tisíce korun měsíčně. Pokud to znásobím dvěma (stejná povinnost matky), tak to vychází na čtyři až osm tisíc korun celkem.
Může mi někdo říct, jak si s tímto rodinným rozpočtem mám platit bydlení, živit sebe a dítě a zajišťovat mu veškerou kvalitní péči? To je naprostá absurdita. Mám tím na mysli, že v mnoha případech je sice výživné soudem nařízené, v lepším případě otec dítěte platí, ale pro reálný život to prostě nestačí.
(Poznámka redaktorky: Základní výše rodičovského příspěvku, který má pečujícímu rodiči – ať je to žena, nebo muž – nahradit ušlý výdělek ze zaměstnání po dobu péče o dítě, činí 3 800 Kč měsíčně. Více než deset let se jeho výše nezměnila!)
Ano, „v lepším případě“... V těchto dnech politici opět probírají téma exekucí – vážně s tím musejí matky dojít až tak daleko?
Většinou jde o případy otců, kdy platit nechtějí, soudní rozhodnutí ignorují, na trestní oznámení nereflektují, takže exekuce je posledním krokem, jak svobodná matka může výživné pro dítě získat. (Navíc ono to samotné trestní oznámení také nic příjemného není, protože jste v pozici, kdy se máte veřejně a priori stydět, jakého otce má vaše dítě.)
Vyplývá z toho, že děti jsou nechávány na holičkách i kvůli děravému právnímu systému, který leckdy nahrává protistraně. Tak proč podle vás politici otálejí s „institutem zálohovaného výživného“ (byť to měla vláda v programovém prohlášení), který by ochránil je a jejich matky před chudobou, když to nedokážou soudy? Děti a rodina na první místě – to slyšíme neustále, ale skutek utek?
Asi tak nějak, bohužel. Já myslím, že je to obecný problém „co člověk, to názor“ a v rámci politiky se to násobí. Připomeňme si různé cesty, kterými naši politici chtěli jít – od zálohovaného výživného přes myšlenku nepovažovat neplacení výživného za trestný čin, konče tím, že se vše vyřeší lepším pracovním prostředím pro matky.
Určitě to každý autor návrhu myslel dobře, ale osobně zastávám názor, že jediná reálná cesta je ta první, tedy zálohované výživné. A nechci tím vytvářet další (byť překlenovací) výdaj ze státního rozpočtu: zálohované výživné může být časově či jinými podmínkami omezené, ale hodně matkám samoživitelkám, respektive jejich dětem by to pomohlo v případech, kdy ani samotná justice není schopna nastolit spravedlnost.
Ukázka anonymizovaného statusu ze sociální sítě.
Při domlouvání rozhovoru jste uvedla, že jste „prototyp svobodné matky“. Co si pod tím máme představit?
Na první dobrou mě napadá nelogičnost označení „svobodná matka“, protože jako svobodná matka jste všechno, jen ne svobodná. Váš život se dostane na jinou kolej a neřešíte, co byste chtěla dělat, ale co musíte dělat.
Prototyp svobodné matky? Mám tím na mysli, že jsem sama s dcerou, otec není uveden v rodném listě, na dceru mi finančně nepřispívá a nestará se o ni. Jako smutný bonus moji rodiče již nežijí, takže dcera nemá podporu širší rodiny.
Ale pozor – nijak se nelituji, u mě to byla moje životní volba, myslím ta finanční autonomie. Patřím mezi ty „silné“ svobodné matky, tedy ty, které mají dvě práce... Finančně vše zvládám, dcera má vše potřebné a žijeme, myslím, na standardní společenské úrovni.
Ukázka anonymizovaného statusu ze sociální sítě.
Svobodné matky nelze paušalizovat. Jestliže já můžu být příkladem „silné“ svobodné matky, tak existují i ty „slabé“. Tím mám na mysli ženy, které pobírají sociální dávky a například s měsíčním rozpočtem 7 000 korun živí sebe a dvě děti. Mají za sebou zkušenost z azylových domů a zažily situace, kdy myslely, že to skutečně nezvládnou.
Znám příběh matky dvou dětí se smutnými prvky domácího násilí, která byla jeden den prostě vyhozena partnerem z bytu a jenom s igelitkou a dětmi hledala azylový dům, protože byla bez peněz a neměla kam jít.
Takové ženy mají můj hluboký obdiv, že se dokázaly dostat ze dna a jít dál. Chce to velkou vnitřní sílu.
Dělala jste anketu mezi dvěma tisícovkami matek, abyste zjistila, co je obecně nejvíc trápí. Co vše to tedy zejména je?
Založen v listopadu 2017.
Počet členek: cca 2 300
Sledujících facebookový profil: cca 3 500
Denně webové stránky navštíví: kolem 1 000 návštěvníků
Klub podpořily známé osobnosti jako například bývalá první dáma Dagmar Havlová nebo známé herečky Eva Holubová, Dana Morávková či Vanda Hybnerová.
Proč klub vznikl:
– Jedním z rysů svobodných matek je jejich společenská izolovanost. V rámci skupiny na Facebooku mají možnost si vzájemně pomoci, a to jak radami a zkušenostmi, tak i materiální nebo finanční pomocí (model „silná svobodná matka pomáhá té slabé“).
– Pro potřeby svobodných matek byl vytvořen webový informační portál. Obsahuje aktuální informace a návody pro životní situace matek samoživitelek, odbornou on-line poradnu pro právní a sociální záležitosti, aktuální pracovní příležitosti. Součástí je i bezplatná právní pomoc partnerské právnické kanceláře, která pomáhá členkám vymáhat dlužné výživné.
Cílem projektu je pomoci svobodným matkám kvalitněji se začleňovat do společnosti formou větší informovanosti, propojenosti s dalšími svobodnými matkami, tak aby získaly sebevědomí a sílu udělat sobě a dětem život v rámci možností lepší.
Infobox
Klub svobodných matek
Je to čas, finance a společenská izolovanost.
Pojďme se na to podívat konkrétně – abyste měla peníze, musíte pracovat. Jako matka s dětmi jste již od počátku v očích budoucího zaměstnavatele částečně diskvalifikovaná (pokud nemáte nějakou úzkou specializaci, po které je vysoká poptávka). A prosím pěkně, ať mi nikdo neříká, že je nízká nezaměstnanost, takže to tak není. Je, znám to z vlastní zkušenosti.
Mimochodem, od určitého věku vaším slabým bodem není pouze to, že máte děti, ale po čtyřicítce jste v očích personalistů navíc příliš stará a překvalifikovaná.
Abyste mohla do práce, musíte mít hlídání pro děti. Ne vždy časový itinerář školy nebo školky odpovídá vašemu pracovnímu úvazku, takže teoreticky musíte vydělávat i na zajištění chůvy. Sama jsem byla v situaci, kdy jsem se po mateřské vracela do práce na poloviční úvazek a dceru musela umístit v soukromé školce. Polovina mého příjmu šla na platbu školkovného.
To máme finance. Čas jsem už naznačila, matka samoživitelka musí mít superorganizační schopnosti. Vše do sebe musí podle plánu zapadat a mimochodem, svobodné matky si například vůbec nemohou dovolit nemoc, protože není žádný plán B.
Vnímáte nějaký politický subjekt – nebo osobnost – jako opravdu sociální a prorodinný?
Pokud o takové osobnosti víte, tak mě s ní prosím seznamte! Ale vážně, určitě řada institucí na úrovni místní správy i samosprávy sociální a prorodinnou politiku kvalitně praktikuje. Osobně ale vnímám, že větší důraz je kladen na teorii než na praxi. Jinými slovy, spíše se pořádají kulaté stoly, na kterých se o problematice mluví, než aby se v praxi aplikovaly projekty pro skutečnou pomoc.
Měli bychom vidět i pozitivní změny – co se v poslední době českým politikům na poli rodinného práva podle vás povedlo?
Tak to vás asi zklamu, ale osobně si nic nevybavuji. Mám na mysli něco, co se skutečně povedlo, neboli bylo reálnou pomocí...
Mnohé ženy musejí kvůli výpadku výživného do práce dříve (nebo vezmou i druhou práci) a potřebují školku. Zhruba před pěti lety se tvrdilo, že nedostatek míst v mateřských školách za tři až pět let pomine... Jaká je realita podle ohlasů maminek?
Možná z pohledu trendu je situace mírně lepší, ale určitě nelze mluvit o „pominutí problému“. Nedovolím si mluvit za všechny – na toto téma jsme průzkum nedělali.
O trablech svobodné matky jste napsala knihu. Je o vás?
Ne ne, kniha určitě není jenom o mně, to by nebylo fér vůči ostatním svobodným matkám. V rámci našeho Klubu svobodných matek jsem posbírala nejzajímavější osobní osudy jednotlivých členek, aby utvořily sedm různých příběhů o tom, jak se člověk může dopracovat ke statusu svobodné matky. Jak se to dá zvládat a jaké jsou klasické problémy, kterým matky samoživitelky v běžném životě čelí.
V Klubu svobodných matek jsou ženy v napjaté finanční situaci, marně hledající práci, ale jsou tam i podnikatelky, právničky, manažerky. Současný fenomén svobodných matek má velmi široký záběr, který nelze paušalizovat.
Klubová skupina je aktivní hlavně na Facebooku. Profesor Tomáš Halík nedávno uvedl, že na sociálních sítích si lidé „hýčkají svůj tekutý hněv“. Máte takovou zkušenost?
Znám zlobu svobodných matek vůči jejich expartnerům, ale sama říkám, „co bylo, to bylo, teď konejme“. Chci tím říct, že pokud bych jenom vzpomínala na negativní minulost, tak mě to neposune nikam dál. Je nutné některé životní kapitoly uzavřít a otevírat nové.
Jaká věta by se svobodným matkám říkat neměla?
„Nechápu, jak to dokážeš.“ Málokomu totiž dochází, že ony to prostě dokázat musejí!
|
Dana Pavlousková se narodila v severních Čechách, ale dětství trávila v italském Miláně. „Obecně se dá moje životní kariéra nazvat, že jsem vyzkoušela všechno,“ říká. Pracovala na Ministerstvu zahraničních věcí ČR, působila na Velvyslanectví ČR v Itálii a v Polsku. V rámci pracovního zařazení tiskové mluvčí a pracovníka diplomatického protokolu poznala řadu českých politických osobností zblízka. Po čase se rozhodla státní správu opustit a získat zkušenost ve velkých korporacích. V posledních letech pracuje jako OSVČ se zaměřením na public relations a marketing. Svobodná matka, má devítiletou dceru. V listopadu 2017 založila platformu Klub svobodných matek. |
Psali jsme:
_636096148833942056.jpg&id=116330)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
