„Psané slovo považoval československý komunistický režim za jedno z nejvážnějších nebezpečí. Již v předúnorovém období byl patrný záměr stranického aparátu dostat pod kontrolu veškeré veřejně distribuované tiskoviny, o jehož úspěšné uskutečnění se po únoru postarala – a posléze trvale starala – řada institucí (předběžnou cenzurou počínaje a justicí konče),“ píše literární historik Michal Přibáň, který na knize spolupracoval s osmičlenným autorským týmem z lexikografického oddělení Ústavu pro českou literaturu AV ČR (ZDE).

Autorům se podařilo získat řadu materiálů ze soukromých sbírek a archivů, přičemž na přípravě hesel spolupracovali i bývalí samizdatoví redaktoři a vydavatelé. Nejdůležitější podklady jim poskytla pražská knihovna Libri prohibiti, jejímuž zakladateli a řediteli Jiřímu Gruntorádovi je kniha věnována. Tento vydavatel edice Popelnice strávil kvůli „rozvracení republiky“ čtyři roky v zřejmě nejtěžších vězeních komunistické soustavy Minkovice a Valdice. Paradoxně mu ublížily i politicky nevinné opisy básní Bohuslava Reynka, aneb jak to zdůvodnil normalizační rozsudek: „I nezávadného textu lze použít k nepřátelské propagandě proti našemu socialistickému řádu“.

Co není povoleno, je zakázáno

Ohledávání komplikovaného terénu začíná zdánlivě jednoduchou otázkou: Co to je vlastně samizdat? A kdy vznikl? Autoři v této souvislosti připomínají režimní pravidlo: „co není výslovně povoleno, je automaticky zakázáno“, a dovozují, že v rozporu s oficiální kulturní politikou se ocitl vlastně každý, kdo rozšiřoval jakoukoliv publikaci, která neprošla schvalovacím řízením. Mezi samizdaty počítají strojopisy literárního charakteru rozmnožené minimálně v jednom opisu, který se nejčastěji pohyboval mezi šesti a dvanácti kopiemi. Časově si Přibáň s kolektivem vymezuje samizdat od roku 1949, i když se tento pojem v českém prostředí rozšířil až v období normalizace. Řada nakladatelů se výraz, který přišel ze sovětského Ruska a poprvé ho použil básník Nikolaj Glazkov ve tvaru samsebjaizdat, snažila obejít termíny jako ineditní, nezávislá, podzemní či petliční literatura.