Nejstarší nalezené objekty a situace je možné přiřadit únětické kultuře starší doby bronzové (okolo roku 1900 př. n.l.). Byly dokumentovány půdorysy několika domů sloupové konstrukce, z movitých nálezů lze zmínit miniaturní keramickou nádobku a sadu hliněných závaží k tkalcovskému stavu.

Další skupinu archeologických situací můžeme datovat do mladší doby bronzové. Jedná se o sérii sídlištních jam, některé z nich lze interpretovat jako zásobní jámy. Dosud nejmladší zachycenou situací na lokalitě je raně středověké pohřebiště, ve své starší fázi mohylové. V intenzivně zemědělsky obdělávaném terénu se samotné mohyly již nedochovaly, ale při výzkumu byly zachyceny oběžné příkopy, které byly podél mohyl vyhloubeny (ať již jako zdroj materiálu, či jako symbolická struktura). V případě mohyl můžeme předpokládat žárové pohřby uložené v urně na vršku mohyly. Tuto fázi pohřbívání zatím předběžně datujeme do rozmezí 8.-9. století.

V mladší fázi existence pohřebiště se zvyk budování mohyl již neuplatňoval, mluvíme o tzv. plochých hrobech. I ty byly na povrchu nějak označeny a navzájem se nenarušují. Některé z nich byly uloženy do již existujících mohyl, v ojedinělém případě byla hrobová jáma vykopána do oběžného příkopu mohyly. Převážně byly ale ploché hroby situovány v prostoru mezi mohylami (v této době v terénu ještě velmi dobře patrnými). Mrtví byli ukládáni v natažené poloze na zádech, s hlavou k západu a nohama k východu. V mužských hrobech jsou nacházeny nože, v ženských hrobech převážně šperky (korálky ze skla a broušeného karneolu, esovité záušnice, jednoduché drátěné náušnice, prsteny). Pravidelným nálezem je keramická nádoba v nohách pohřbeného. Tuto fázi pohřbívání datujeme do 10. století s možným přesahem do století jedenáctého. V současné době je odkryto 45 hrobů.