O dioxinech však víme, že poškozují vývoj mozku, ničí imunitu a narušují fungování štítné žlázy. Vyřešení tohoto problému nepřinese ani novela vyhlášky o nakládání s odpadem. Ministerstvo životního prostředí se odmítá problémem zabývat, přestože dříve bylo použití odpadů s dioxiny v České republice regulováno. Jednání na zasedání Stockholmské úmluvy[ii] v Ženevě v průběhu následujících dvou týdnů mohou tuto situaci zvrátit. Připomínky k novele vyhlášky o nakládání s odpadem, na jejichž přípravě se Arnika podílela, jsou přílohou této tiskové zprávy.

V České republice schází jakákoliv kontrola, co se děje s odpady obsahujícími extrémně jedovaté materiály. Vytváří se tím příležitost snadného výdělku pro spalovny, které zbytkový odpad po čištění spalin společně s popelem a struskou prodávají jako stavební materiál pro výstavbu cest, na inženýrské sítě i ve městech a obcích, zavážky či rekultivaci skládek. Hlavně však šetří na poplatcích za jejich ukládání jako odpadu. Kvůli chybějící regulaci se dioxiny z kontaminovaného prostředí mohou dostat až lidem do jídla. Dokládají to studie provedené v zahraničí[iii], o kterých informoval i zahraniční tisk, například The Guardian[iv]. Dioxiny se navíc špatně rozkládají a setrvávají v přírodě velmi dlouhou dobu.