Po dobu jednoho roku jsme sledovali osudy sedmi lidí, kteří každý sám za sebe a každý po svém bojovali se smrtelnou nemocí. Všichni využili paliativní péči určenou lidem v pokročilém nebo terminálním stádiu nemoci – někteří v lůžkovém zařízení nebo v onkologické ambulanci, jiní se spolehli na své blízké a podporu mobilního paliativního týmu. Sedmidílný cyklus sběrných dokumentů Život se smrtí o lidech různých věkových skupin, kterým lékaři oznámili definitivní diagnózu, připravili autorka projektu Šárka Horáková Maixnerová, dramaturg Richard Hýsek a režisérka Petra Všelichová.
O spoustě věcí hovoříme otevřeně, jen kolem smrti chodíme po špičkách. V době, kdy stále častěji diskutujeme o možnosti svobodně zvolit způsob odchodu ze života, v době, kdy narůstá antagonismus mezi generacemi a být starý či nemohoucí není dostatečně cool, v době, kdy jsme umírání odklidili do nemocnic a zdráháme se být našim umírajícím na blízku, přichází Tvůrčí producentská skupina Lenky Polákové s tématem, které zajímá každého z nás, ale o kterém hovořit otevřeně se teprve musíme naučit.
Autorka projektu a scenáristka Šárka Horáková Maixnerová k tomu říká: „ Byly doby, kdy se nemluvilo o sexu, a přesto se lidé rodili. Dnes se nemluví o smrti, a přesto stále umíráme. V mém životě je několik zážitků spojených s nenávratným odchodem blízkých, které mne inspirovaly k tomu, abych nabídla ČT námět na pořad, o němž se domnívám, že televizní diváky osloví a že jeho poselství porozumí.“
Věra, Tomáš, Anna, Kája, Miluška, Magda a Mirko se na začátku ocitají každý v jiném stádiu nemoci. Každý má jinou prognózu, ale každý si v sobě nese tu svou porci naděje či smíření. Sledujte s námi cyklus, který otvírá řadu třináctých komnat a vyslovuje otázky. Takové, na které se sami ostýcháme odpovídat nahlas. O to víc je zapotřebí ocenit otevřenost, se kterou se tvůrci pořadu rozhodli rozkrýt toto téma na televizní obrazovce.
Nebylo snadné najít sedm nevyléčitelně nemocných, kteří se rozhodli pustit televizní kameru do svého soukromí. Kreativní producentka Lenka Poláková nám k tomu řekla: „Během dvou let, kdy cyklus vznikal, tvůrci kontaktovali mnohem více lidí, než se jich nakonec v cyklu objeví. Ti, kteří našli odvahu podělit se o svůj osud, tak činili zejména s vědomím potřeby odbourávání tabu, která smrtelné nemoci a umírání dosud provázejí. Za sebe musím říct, že se před odvahou jejich i jejich nejbližších rodinných příslušníků hluboce skláním a velmi pokorně a upřímně jim děkuji. Všichni vstoupili svými osudy a příběhy také do životů celého realizačního týmu.“
Ve většině z nás je zakořeněn strach ze smrti, ještě větší strach máme z procesu umírání. Z fyzické bolesti, utrpení, bezmoci, ztráty lidské důstojnosti, odloučení a hlavně ze samoty. Asi 75 procent lidí umírá v nemocnicích a jiných zařízeních, podle průzkumu veřejného mínění chce ale stejný počet lidí zemřít raději doma. 20. a 21. století přineslo nekonečnou samotu v umírání. Dnešní doba, ve snaze o vědecké pochopení smrti, přináší citovou chladnost do procesu jejího přijetí jako součásti lidského života.
Cyklus dokumentů Život se smrtí přináší na televizní obrazovky formát, který je pro veřejnoprávní vysílání novinkou. Prostřednictvím skutečných příběhů vyzývá k úvahám, které počítají s kontroverzní reakcí, ale i souzněním.
www.ceskatelevize.cz/zivotsesmrti
Jolanda Pilařová, TS Ostrava
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Česká televize
