O tom, že problematika domácího násilí trápí daleko více Pražanů, kteří svoje problémy konzultují s odborníky, svědčí i vysoký počet kontaktů a intervencí. Zcela jistě k tomu přispívá stále probíhající kampaň k problematice domácího násilí, kterou realizuje Centrum sociálních služeb Praha dlouhodobě. Letos Intervenční centrum Praha eviduje 4100 kontaktů. Vysoký je i počet klientů 524, který tvoří většinou ženy (359), dále muži (46) a nezletilé děti (119). „Proto jsme od září rozšířili služby o terapeutickou práci s dětmi z rodin zasažených domácím násilím. Cílem terapie je nejen zprostředkovat dítěti informace o jeho právech, přiměřeně věku ho informovat o stávající situaci ale také o tom, co se děje v rodině. V rámci terapie může dítě sdílet a zpracovat zkušenosti s prožitým násilím, tak aby se zabránilo další traumatizaci dítěte,“ doplňuje ředitel Ján.
Problémy jsou stále častěji i s dospělými dětmi, které se dopouštějí domácího násilí na svých rodičích a dalších spolubydlících jako tomu bylo v případě rozvětvené rodiny žijící ve společné domácnosti. S rodiči v seniorském věku žili 45 letý syn se svojí 17 letou dcerou a 41 letý syn s partnerkou. Starší ze synů měl problémy s alkoholem a dalšími návykovými látkami, nepracoval, pouze občas si vydělal nějakou brigádou. „Rodičům nejen na bydlení nepřispíval, ale dělal doma často scény, kdy rozbíjel vybavení bytu a napadal každého, kdo se mu připletl do cesty. Nad rodinou visela i hrozba vystěhování kvůli četným stížnostem sousedů. Rodina jeho agresivním chováním trpěla téměř sedm let. Po jednom z incidentů se však odhodlala partnerka mladšího ze synů a zavolala policii. Ta násilníka vykázala z bytu na 10 dní a my jsme postupně kontaktovali všechny členy rodiny,“ líčí složitý případ vedoucí Intervenčního centra Praha Barbora Holušová.
Ukázalo se však, že se v názoru na situaci i v plánech ohledně dalšího postupu rozcházejí. Zatímco rodiče se násilného muže zastávali, jeho bratr s partnerkou měli jasno a přáli si, aby byt navždy opustil. Dcera násilného otce byla ve svém postoji nerozhodná. Bála se, aby její otec nebyl kriminalizován, ale připouštěla, že soužití je nesnesitelné. Hlavně si, spolu s prarodiči, přála, aby se šel léčit. To bez jeho spolupráce samozřejmě nebylo možné zařídit.
„Vzhledem k tomu, že všichni členové domácnosti měli stejná práva, museli jsme jim nezávisle na sobě vysvětlit možnosti dalšího postupu. Právní služby Intervenčního centra nakonec využil hlavně bratr vykázaného s partnerkou – podali k soudu návrh na prodloužení vykázání a soud jim vyhověl. Doba vykázání se tedy prodloužila o jeden měsíc. Nabídli jsme jim psychologickou podporu, tu však rodiče odmítli, využila ji jen mladá dívka,“ vysvětluje Holušová
Nakonec se rodiče rozhodli pro řešení bytové situace. Uznali, že společné bydlení tří generací za těchto podmínek není optimální. „Za naší pomoci si proto podali na svojí městské části žádost o sociální bydlení. Ve velmi složité se ocitla dcera vykázaného otce - pokud by se babička s dědou přestěhovali do sociálního bydlení pro seniory, musela by zvažovat, kam půjde. Je svěřená do péče otce, který však nefunguje tak, jak by měl a matka se o ni nikdy pořádně nestarala,“ dodává Holušová s tím, že pro odborníky Intervenčního centra práce v tomto případě zdaleka nekončí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
