Dvě skupiny exmoorských koní pocházejících z pastevní rezervace ve středočeských Milovicích se podařilo do Východních Čech dovézt v lednu letošního roku díky úzké spolupráci státní organizace – Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, vědců a nevládních organizací Česká krajina, Český svaz ochránců přírody JARO Jaroměř a České společnosti ornitologické.

„Od našich kolegů z Milovic jsme věděli, že efekt přirozené pastvy původních druhů kopytníků se pozitivně projeví spíše až za několik let a proto naše očekávání v prvních měsících pastvy nebyla příliš veliká“, vysvětluje David Číp z Českého svazu ochránců přírody JARO Jaroměř, který byl jedním z hlavních strůjců návratu divokých koní zpět do Východních Čech. A s úsměvem doplňuje: „Ale to, co jsme zatím viděli, nám doslova vyrazilo dech, protože za první půlrok pastvy je pozitivních výsledků už celá sbírka!“

„První, co jsme zaznamenali, byl postupný nárůst brouků vázaných na trus – takzvaných koprofágů“, doplňuje zooložka Agentury ochrany přírody a krajiny ČR Blanka Mikátová. Tito brouci mají v přírodě velmi důležitou funkci, ale jejich populace byly zdecimovány vlivem častého používání veterinárních přípravků proti vnitřním parazitům u domácích zvířat. Takzvaná antiparazitika jsou pro hmyzí rozkladače trusu toxická. Některé druhy z naší přírody proto vymizely úplně, jiné balancují na hraně přežití a čekají na zázrak. A ten přišel! Trus divokých koní je totiž každý měsíc vyšetřován parazitology a ti nasazují přípravky teprve tehdy, když je to opravdu nutné. A pokud je jich výjimečně třeba, používají se pouze antiparazitika šetrná k broukům. Díky tomu byl u obou východočeských stád postupně nalezen i takový broučí klenot jako je drabčík huňatý, přičemž pro obě lokality jde o návrat tohoto druhu po mnoha letech.

Další skupinou živočichů, která začala na přítomnost koní pozitivně reagovat, byli ptáci v Ptačím parku Josefovské louky. „Čím více rostla na jaře tráva, tím jasněji byly patrné rozdíly šetrně pasených a nepasených míst,“ vysvětluje správce Ptačího parku České společnosti ornitologické Břeněk Michálek, kterému se podařilo prosadit myšlenku kombinace pastvy divokých koní s ochranou ptáků. Pasená místa totiž doslova hýřila hejny ptáků.

„První kdo začal koně „pást“ byli konipasi, brzy se přidala hejna špačků, kteří se dokonce vozí na koňských hřbetech jako ptáci klubáci kdesi v Africe. To hlavní ale přišlo, když začal jarní ptačí tah. Na koňské pastvině jsme každý den mohli pozorovat někdy až stovky racků, spolu s hejny až desítek bahňáků různých druhů a mezi tím vším si důstojně vykračovali čápi bílí i černí, volavky a dokonce i jeřábi popelaví. Nakonec to dopadlo tak, že když tráva ještě více povyrostla, byla naprostá většina ptáků právě na pastvině s divokými koňmi a dokonce tam pak někteří vzácní bahňáci začali hnízdit,“ neskrývá velké nadšení Břeněk Michálek.