„Výraz ‘bývalý vojenský prostor‘ vůbec nevystihuje jedinečnost ani nesmírnou biologickou a krajinářskou hodnotu tohoto území. Mnoho lidí si za ním dokonce představuje krajinu zničenou armádou. Ve skutečnosti je přitom bývalé milovické cvičiště zdaleka nejrozsáhlejším souvislým nížinným rovinatým komplexem přírodě blízkých suchých lesů a otevřených biotopů na českém území,“ upozorňuje Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky.

Právě téměř devadesátileté působení armády v těchto místech uchránilo až do začátku 90. let minulého století krajinu v okolí Milovic před intenzivním zemědělstvím a chemií používanou jinde k ošetřování polí. Díky tomu tam přežily vzácné květiny, motýli a další organizmy, které jinde z krajiny vlivem činnosti člověka vymizely. Také lesům prospěl útlum až přerušení lesního hospodaření. Díky tomu se velké plochy milovických lesů samovolně přeměnily v přírodě blízké smíšené porosty s přirozenou druhovou skladbou, množstvím starých stromů a mrtvého dřeva.

Výjimkou se díky působení vojáků stal právě bývalý vojenský prostor Milovice. Po odchodu sovětské armády z Milovic v roce 1991 tak zůstala na místě bývalého vojenského prostoru unikátní příroda s nížinnou savanovitou krajinou, která ve srovnatelném rozsahu neměla jinde v České republice obdoby. Milovice se díky historickým okolnostem staly doslova pokladnicí jinde vyhynulých či vzácných nížinných druhů rostlin a živočichů.

Namísto ochrany však začalo po odchodu armády mnohaleté ničení největší české přírodní nížiny. „Náš výzkum ukázal, že během pouhých třiceti let se plocha extrémně cenných nelesních stanovišť zmenšila téměř o třetinu. Zavedení intenzivního lesnictví pak vedlo ve stejném období k likvidaci velkých ploch zdejších přírodě blízkých lesů. To je naprosto alarmující. Část cenných lučních stanovišť se přeměnila na obrovskou skládku komunálního odpadu, další na golfové hřiště či rozorána a přeměněna na pole ošetřovaná chemickými postřiky, jinde vznikla průmyslová zóna. Nemalá část přírodě blízkých lesů byla vytěžena a přeměněna na lesnické plantáže, kterými byly bohužel osázeny i některé cenné luční plochy,“ popsala největší ztráty na cenné krajině Daria Jirků z Jihočeské univerzity, která vývoj území sledovala na základě analýzy leteckých snímků.

Dramatické ničení cenné přírody zachycují čísla. Zatímco po odchodu sovětské armády v devadesátých letech zůstalo bezmála 1100 hektarů biologicky cenných lučních ploch, od roku 2017 je to jen něco málo přes 700 hektarů. To je propad o 30 % během pouhých dvou dekád. Z velké části je za ztrátu lučních stanovišť zodpovědná absence péče, protože 60 % ztrát luk představuje zarůstání dřevinami, z toho asi pětina byla záměrně zalesněna. Zbylých 40 % ztrát lučních ploch jde na vrub skládkám, sportovištím a zástavbě. „Zarůstání šlo předejít včasnou péčí, skládky a ostatní typy ‘využití‘ půdy mohly a jistě měly vzniknout kdekoliv jinde než na extrémně cenných přírodních stanovištích,“ zmiňuje Miloslav Jirků a pokračuje: „Oproti roku 1995 činí ztráty lučních ploch 303 hektarů. O jak velkou ztrátu se jedná si uvědomíme, když uvážíme, že jde o plochu přesahující svou velikostí rozlohu největšího zdejšího dochovaného lučního komplexu jménem Traviny.“