Letos uplyne osmdesát let od série událostí, které změnily 20. století: Židé začali být označováni žlutou hvězdou, z Prahy do Lodže odjel první z mnoha židovských transportů, vzniklo ghetto Terezín, bylo rozhodnuto o vybudování vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Události, jež znamenaly počátek nejhoršího masového vraždění v dějinách. V příštím roce pak uplyne osmdesát let od konference ve Wansee a osmdesát let od počátku deportací slovenských Židů. Česká televize jako připomínku těchto dějinných událostí připravila třetí cyklus Příběhů 20. století, který se pokusí co nejúplněji zmapovat okolnosti a specifika holokaustu v Československu. „Sérii vnímám jako velmi podstatnou, hlavně proto že to jsou jedny z posledních svědectví pamětníků, kteří byli holokaustem osobně dotčeni; ať již oni sami nebo celé jejich rodiny. Osobní pohled i konkrétní svědectví každodenního života navíc vnáší do celé problematiky z dnešního pohledu jinou perspektivu než jen suchý obecný výklad dějinné události. Seriál je tak velmi důstojným připomenutím této historické etapy a zároveň velmi cenným archivním materiálem pro další generace,“ říká kreativní producentka Martina Šantavá.

Cyklus dokumentů zachycuje holokaust v podmínkách někdejšího Československa. Opírá se o unikátní výpovědi přeživších, československých občanů židovské národnosti a víry, kteří se stali obětmi nacistické antisemitské politiky. Svědectví jsou součástí sbírky Paměť národa. Cyklus tvoří ucelený příběh, obraz holokaustu v Československu v chronologickém vývoji, od prvních výrazných projevů antisemitismu ještě před okupací Čech a Moravy až po nesnadný a bolestný návrat nečetných přeživších z ghett a vyhlazovacích táborů. V sérii je pojednána židovská situace za druhé republiky a po nacistické okupaci, život v Ghettu Theresienstadt, transporty do vyhlazovacích táborů, pochody smrti a těžké návraty přeživších, kteří většinou ztratili všechny blízké. Jak říkají tvůrci v úvodu dokumentu: Šoa je především „paměť mrtvých“, šesti miliónů zavražděných. Ti, kteří zůstali naživu a mohli vydat svědectví, představují výjimku.

„Většinou si myslíme, že holokaust se nás netýká, že se odehrával mimo nás. Je dobré si připomenout, že je i součástí naší historie. Nádraží Bubny, Terezín, Lety, lhostejnost, němé přihlížení, udávání, strach – to vše patří také k našim dějinám. Často přemýšlím, že ti, co byli pronásledováni, zavíráni, posíláni do lágrů, byli kdysi přáteli, kolegy, sousedy, spoluobčany našich předků. A pak nenávratně zmizeli. Holokaust je především součástí historie mnoha konkrétních lidí. Myslím, že i nás všech. Navždy budeme žít v jeho stínu. Příběhy, které uvidíte, jsou znepokojivé nejen ze samé podstaty a proto, že se vůbec mohly odehrát, ale také proto, že jim je málo nasloucháno. Jak jinak vysvětlit, že tendence cejchovat celé skupiny, generalizovat a strašit jimi, jsou stále přítomné?,“ uzavírá dramaturgyně Rebeka Bartůňková.

scénář a režie: Adam Drda, Viktor Portel
dramaturgie: Rebeka Bartůňková
výkonný producent: Roman Blaas
kreativní producentka: Martina Šantavá

Adam Drda: Jako společnost zrovna nevynikáme v schopnosti stavět se k minulosti kriticky

Dokážete ze setkání s pamětníky vyzdvihnout nějaký příběh (z aktuální série), který Vás extrémně zasáhl?