Pokud bychom se zaměřili pouze na zpoždění způsobená samotným dopravcem, pak by bylo zpožděno jen zhruba procento všech jeho vlaků. Tato zpoždění vznikají nejčastěji kvůli delšímu nástupu a výstupu cestujících, např. při přepravě skupin, většího počtu cestujících s jízdními koly nebo osob se sníženou schopností pohybu a orientace, které potřebují k nástupu a výstupu speciální plošiny. Druhou nejčastější příčinou zdržení na straně dopravce byla technická závada lokomotiv, jednotek a motorových vozů a třetí pak pozdní příprava vlaku k odjezdu.

Úplně nejčastěji však zpožďuje vlaky tzv. sled vlaků, ten se podílel od ledna do června na 26,9 % zpoždění. Tato skutečnost je ovlivněna historickým charakterem naší železniční sítě. Ta je sice nejhustší v Evropě, ale také má jeden z největších podílů pouze jednokolejných tratí. V Česku je podíl jednokolejek neuvěřitelných 77,5 %. Například v sousedním Rakousku je to zhruba 56 % a v Německu dokonce pouze 45 % tratí. Vlaky v zahraničí nemusí tak často čekat na křižování na „jednokolejkách“ a mohou jet plynuleji. To však platí i pro předjíždění pomalejších nákladních a osobních vlaků a rychlíky a expresy. Na naší železnici je totiž velmi málo vícekolejných úseků, kde by byla oddělena nákladní, regionální a dálková doprava, ale naopak je řada úseků s velmi vysokou hustotou provozu různě rychlých vlaků.