„Průzkum ukázal, že dvoutřetinová většina respondentů se k ohlašovací povinnosti staví kladně. Nutno však dodat, že 57 % respondentů sice zvažované opatření podpořilo, ale myslí si, že bude mít jen omezený efekt. Dalších 9 % manažerů naopak vyjádřilo přesvědčení, že toto opatření dá kontrolorům účinný nástroj k identifikaci podezřelých transakcí,“ řekl Pavel Klein, vedoucí partner daňového oddělení Mazars. Podle zbývající třetiny respondentů by ohlašovací povinnost měla jen minimální nebo žádný dopad.

Jako daňové ráje se označují země s výhodným (tedy nízkým nebo žádným) zdaněním zahraničních firem. Cílem jejich vlád je přilákat zahraniční kapitál a vytvořit z příslušné země – většinou s malou rozlohou a nízkým počtem obyvatel – významné finanční centrum. Firmy a jednotlivci, kteří svá sídla a daňovou povinnost z pragmatických důvodů přesouvají, dělají vrásky mnoha evropským ekonomikám. Peníze pak totiž chybí ve státním rozpočtu zemí, kde tyto firmy působí. V Česku se o stěhování za nižším zdaněním v poslední době hovořilo například v souvislosti s tenistkou Petrou Kvitovou a jejím bydlištěm v Monaku.

Obliba daňových rájů stoupá celosvětově

Významné mezinárodní korporace vykazují v daňových rájích rekordní zisky. Řada mezinárodních společností si pomocí daňových přesunů snižuje daňové zatížení a zvyšuje svou konkurenceschopnost na celosvětovém trhu. Daňové ráje umožňují výrazně snížit daňové odvody na dani z příjmu právnických osob a na dani z příjmu fyzických osob. Na omezení daňových úniků a vyhýbání se daňovým povinnostem se ovšem zaměřují členské země OECD, pravidelně bývá například zveřejňována „černá listina“ daňových rájů.