Redaktor Pšenička ve svém článku (zde) slepě opsal nesmyslné informace vydané serverem Deník Referendum. Neověřil si u ministerstva žádné informace, MŽP se na případy, které popisujeme níže, vůbec nedoptal. Pouze přeformuloval informace z Deníku Referendum a vytvořil tak další dezinformace. Stejně tak to udělal ve svém článku před několika dny redaktor Týdne Pavel Baroch. U žádného z případů (včetně snížení pokuty u podniku Precheza) přitom nedošlo k ničemu nestandardnímu, případy jsou vyřešeny v souladu se zákonnými požadavky.
Případ Masna Kmotr
Česká inspekce životního prostředí se MŽP dle běžného postupu doptala na názor ministerstva, jak má postupovat v případě zařazení zdrojů mezi vyjmenované stacionární zdroje dle zákona o ochraně ovzduší. MŽP doporučilo v souladu s metodikou MŽP jednotlivé zdroje sečíst (uplatnit tzv. sčítací pravidlo). Zároveň ale metodika říká, že: „je třeba brát v potaz technické možnosti, konkrétní účel využití stacionárních zdrojů, zejména charakter výroby a možnost flexibility výroby z hlediska využívání celkové instalované kapacity a dopady na ovzduší spojené s jednotlivými variantami. Toto musí krajský úřad posoudit individuálně případ od případu a měl by tak učinit i zpracovatel odborného posudku.“ Metodický pokyn si každý může přečíst na stránkách MŽP.
ČIŽP v souladu s ministerskou metodikou a na základě odborných posudků autorizovaných osob došla k názoru, že jednotlivé zdroje nejde sečíst a sčítací pravidlo v případě provozu Masny Kmotr nelze uplatnit. Konkrétně pracovníci ČIŽP OI Brno, OOO a KÚ Zlínského kraje posuzovali 17 udíren, jejichž výduchy se nacházely ve všech patrech výrobních budov v různých výškách. Mimo střech byly některé výduchy umístěny i z bočních fasád budov. Při posuzování bylo dále zohledněno stanovisko výrobce dodaných zakuřovacích komor, dle jehož názoru nebylo možné a technicky řešitelné svést odpadní plyny z jednotlivých komor do jediného potrubí. Dle výrobce by současně nebylo možné zaručit bezproblémový provoz udíren. Proto bylo na základě společného šetření a jednání pracovníků ČIŽP OI Brno a KÚ Zlínského kraje dohodnuto, že v tomto konkrétním případě není možné využít sčítací pravidlo a 17 udíren bylo zařazeno jako jednotlivé nevyjmenované stacionární zdroje.
Pokud kdokoliv píše, že MŽP nestandardně instruovalo ČIŽP, pak je na místě si přečíst metodický pokyn MŽP.
Výtah z metodického pokynu - Metodický pokyn odboru ochrany ovzduší ke sčítání stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší
Pro posouzení, zda by v konkrétním případě mohly být odpadní plyny ze stacionárních zdrojů umístěných v jedné provozovně odváděny společným komínem (bez ohledu na počet komínových průduchů) nebo společným výduchem, je tedy rozhodující jejich uspořádání. To je potřeba posoudit v každém konkrétním případě zejména s ohledem na to, zda by takové řešení bylo možné zajistit běžnými technickými opatřeními, aby jednotlivé stacionární zdroje mohly plnit svou funkci, nebo aby tomu nebránily jiné relevantní důvody (např. bezpečnostní důvody nebo by jejich teoretickému svedení do společného komínu/výduchu bránila překážka, která by takové řešení výrazně komplikovala, ne-li znemožňovala).
V souvislosti s povolováním stacionárních zdrojů má orgán ochrany ovzduší v prvé řadě posoudit, zda navrhované řešení je z hlediska ochrany ovzduší nejpříznivější, případně stanovit podmínky ochrany ovzduší, které by tento cíl zajistily. Přitom je však třeba brát v potaz technické možnosti, konkrétní účel využití stacionárních zdrojů, zejména charakter výroby a možnost flexibility výroby z hlediska využívání celkové instalované kapacity a dopady na ovzduší spojené s jednotlivými variantami. Toto musí krajský úřad posoudit individuálně případ od případu a měl by tak učinit i zpracovatel odborného posudku.
Navos
Pokutu zde uložila Česká inspekce životního prostředí za to, že společnost provozovala část svých stacionárních zdrojů bez povolení k provozu. Společnost Navos však už v roce 2013 avizovala Krajskému úřadu Zlínského kraje, že u zdrojů nebude uplatňovat „sčítací pravidlo“, které by jinak pro ni znamenalo, že musí získat povolení k jejich provozu, a doložila to různými posudky. Krajský úřad Zlínského kraje, stejně jako ČIŽP, nijak názor společnosti Navos nerozporoval. V roce 2014 Česká inspekce životního prostředí však změnila názor a udělila společnosti Navos pokutu. Výše uvedený postup muselo MŽP zohlednit při rozhodování o odvolání společnosti proti pokutě udělené Českou inspekcí životního prostředí.
MŽP v odvolacím řízení bralo v potaz následující: společnost požádala o povolení provozu zdrojů příslušný orgán ochrany ovzduší - Krajský úřad Zlínského kraje, v žádosti o povolení řádně uvedla a popsala jednotlivé zdroje. V rámci tohoto řízení se vyjadřovala i ČIŽP. Ani krajský úřad ani ČIŽP v průběhu řízení nezpochybnily, že nejde o vyjmenované zdroje, resp. provoz zdrojů byl povolen a žádný z příslušných orgánů nenamítl, že zdroje jsou zdroji vyjmenovanými. Společnost tedy byla v dobré víře, že provozuje zdroj podle práva. MŽP proto rozhodnutí inspekce zrušilo a řízení zastavilo.
V obou případech je věc ze strany MŽP vyřešena.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
