Kácet nebo ponechat přirozenému vývoji lesní porosty v Národní přírodní rezervaci Boubínský prales i mimo jeho oplocené jádro? To je otázka, která v roce 2019 vedla dokonce až k demonstraci před budovou Správy Národního parku Šumava ve Vimperku. Její účastníci tehdy požadovali zintenzivnění kácení a zastavení kůrovce v převážně smrkových lesích obklopujících zbytky původních pralesů. Správa NP Šumava naopak bezzásahovost v rezervaci rozšířila a právě dokončený projekt pracovně nazvaný Herwart II přinesl opravdu nové a pro pochopení historie a dynamiky lesa důležité poznatky, které v mnohém potvrdily správnost postupu Správy NP Šumava.

„Detailně jsme analyzovali letokruhy více než 2000 stromů z celého masivu Boubína. Jednalo se o přirozeně odumřelé stromy za poslední dekádu nebo o pařezy po pokácených stromech, které lesníci vytěžili v několika posledních letech. Stáří některých stromů se blížilo k neuvěřitelným šesti stovkám let, což nám poskytlo výjimečně hluboký vhled do historie šumavských lesů a krajiny,“ vysvětluje základy výzkumného projektu odborník na pralesy Pavel Šamonil z Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví (VÚKOZ).

Vědci zjistili, že i v porostech, které jsou považovány za stejnověké monokultury smrku staré 100, až 140 let se ojediněle nacházejí stromy staré 250 i 400 let, které patrně vyrůstaly v původních šumavských pralesích. „To se asi dalo očekávat. Větší překvapení bylo, že se na masivu Boubína dokonce i mimo oplocené jádro pralesa zachovaly pralesovité relikty, kde staré stromy nejsou statistickou výjimkou, ale přímo základem porostu,“ doplňuje Pavel Šamonil.