Výzkum odhalil také množství dalších nálezů, jako jsou zbytky látek, knoflíky nebo přezky z uniforem, ale také různé ráže projektilů a zbytky kartáčových střel. Břevnovský klášter, rozkládající se v severozápadní části hlavního města Prahy, se stal v průběhu 18. století svědkem řady válečných událostí.

Za vlády Marie Terezie v období tzv. sedmileté války, během vpádu armády pruského krále Fridricha II. do českých zemí, bitvy u Štěrbohol a následného obléhání Prahy v roce 1757, si v klášteře Prusové zřídili lazaret – v prelatuře, v konventu a nakonec i v kostele sv. Markéty. Na jihozápadním okraji kláštera za barokní sýpkou pak vzniklo pohřebiště. Místo bylo po roce 2004 na základě zákona vyhlášeno za válečný hrob, evidovaný Ministerstvem obrany.

Archeologický výzkum byl vyvolán záměrem vlastníka, Benediktinského arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Praze-Břevnově, vybudovat na této ploše, tzv. Prajzovce, centrální kotelnu na dřevní štěpku. Vlastník proto v souladu se zákonem o válečných hrobech požádal Ministerstvo obrany o přesun válečného hrobu. Samotný výzkum byl zahájen na konci července roku 2024, probíhal po dobu čtyř měsíců a vedl jej Matouš Semerád, archeolog z Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Praze.