Toto mimořádné opatření bylo vydáno na základě zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů (tzv. pandemický zákon) a bylo účinné pouze jeden týden, a to od 26. 4. 2021 do 3. 5. 2021. S účinnosti ode dne 3. 5. 2021 totiž bylo zrušeno novým obsahově obdobným opatřením. Z tohoto důvodu jej Nejvyšší správní soud již nemohl zrušit. Mohl pouze vyslovit jeho nezákonnost. Nejvyšší správní soud shledal nezákonnost mimořádného opatření v rozsahu čl. I bodu 5 písm. b) a c) v tom, že Ministerstvo zdravotnictví náležitě neodůvodnilo konkrétní míru rizika spojeného s nařizovanou regulací ani se nezabývalo požadavkem její nezbytnosti.

Soudkyně Nejvyššího správního soudu Jitka Zavřelová, která se věcí zabývala, k této rozhodované věci uvedla: „Provoz sportovišť by obecně (i bez vyhlášeného nouzového stavu) bylo možné zakázat nebo omezit na základě § 69 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně veřejného zdraví, který je vůči pandemickému zákonu subsidiárním předpisem. Na základě tohoto ustanovení ale může být zakázán nebo omezen styk skupin fyzických osob podezřelých z nákazy s ostatními fyzickými osobami. Takovou osobou je zdravá fyzická osoba, která byla během inkubační doby ve styku s infekčním onemocněním nebo pobývala v ohnisku nákazy. Tuto skutečnost nicméně nelze bez dalšího předpokládat. Musí být opřena o relevantní údaje a v mimořádném opatření náležitě zdůvodněna. V dané věci ovšem odpůrce vůbec netvrdil, že by celá ČR byla ohniskem nákazy, natož aby to prokázal.“